Svébohov je malá podhorská obec v okrese Šumperk, nacházející se 6 km severozápadně od Zábřeha na úpatí "Zborovského háječku" na komunikační ose Zábřeh - Štíty. Rozloha katastru je 615 ha a střední nadmořská výška 420 m. V současnosti zde žije 440 obyvatel.

První dochovaná zpráva o obci je z roku 1358, kdy Svébohov patřil k zábřežskému panství. Podle pověsti dal obci jméno kdysi dávno uhlíř, o němž se říkalo, "že má svého boha".

Svébohov byl již v době první dochované zprávy z roku 1358 součástí panství Zábřeh, i když zde měl nějaké statky i klášter z nedalekého Klášterce. V druhé polovině 15. století držela tuto ves kratší dobu manželka Jana st. Tunkla, která se psala ze Šternberka a Svébohova. Po třicetileté válce zde bylo podle lánového rejstříku 24 usedlíků. V první polovině 19. století se v okolí dobývala železná ruda, která byla dovážena do železáren v Sobotíně. V roce 1834 žilo ve Svébohově již 792 obyvatel ve 112 domech. V téže době zde byla také škola, která je prvně zmiňována v roce 1805.

Obyvatelstvo Svébohova se vedle zemědělství živilo také různými domáckými pracemi, napřed přadláctvím, později též výrobou nitěných knoflíků, dřeváků a jiného dřevěného zboží. Rolníci si zde založili v roce 1903 i malou mlékárnu, která zanikla po druhé světové válce.

V roce 1990 sloužil občanům jen jeden obchod, hostinec a nově byl postaven víceúčelový dům.

Do seznamu chráněných památek byla ve Svébohově zapsána zdejší evangelická modlitebna z roku 1860 a dvě roubené chalupnické usedlosti č. p. 41 a 78 z první poloviny 19. století.

Nejznámějším svébohovským rodákem je letec Arnošt Valenta (1912 – 1944), který byl jedním z iniciátorů i obětí útěku anglických zajatců z nacistického zajateckého tábora u Saganu. Svébohovským rodákem byl rovněž Jiří Bezděk, učitel českých dětí v SSSR, oběť stalinských represí.