Území, na kterém leží spádová obec Velemín, bylo osídleno již v mladší době kamenné (asi 3 tis.let př.n l.), o čemž svědčí nálezy kamenných nástrojů např. soubor čepelí u Borče, sekeromlatu u Velemína , kamenných sekyrek u Dobkoviček apod. V 5. - 8. stol. n.l. se zde usídlují Slované a ti dávají našim obcím česká jména (Hrušovka, Zbožná, Újezd atd.). Osídlení však bylo poměrně řídké, zvláště pak po třicetileté válce, ve které byly naše často vypáleny a zpustošeny, protože tudy procházela nepřátelská vojska do Čech. Šlechta proto povolává nové osídlence z Německa a tak dochází k silnému poněmčování našich obcí po dobu 300 let.

Koncem 19. stol. sem přichází na stavbu železniční tratě několik desítek Čechů, ale více se jich pak tady usazuje po pozemkové reformě v roce 1920. Vztahy mezi Čechy a Němci byly dobré až do vzniku Henleinovy strany, kde slibům této strany o autonomii a pak i o připojení k Německu podléhá většina německého obyvatelstva.

Od roku 1938 do roku 1945 byla území obcí součástí Velkoněmecké říše. Po osvobození pak byla většina německého obyvatelstva odsunuta. Do jejich opuštěných domů a statků přicházejí z vnitrozemí noví osídlenci z Čech, ze Slovenska a kolem roku 1947 i Češi z Volyně. Po roce 1949 jsou ve všech obcích zakládána Jednotná zemědělská družstva, která se postupně slučují. Noví občané se zžívají a zakládají různé společenské organizace např. Sokol, ČS Svaz žen, Sbor dobrovolných hasičů, divadelní kroužky a jiné. Ve všech obcích byly ustaveny samostatné místní národní výbory. V osmdesátých a devadesátých letech dochází ke spojování těchto místních národních výborů do současné velikosti. V roce 1990 došlo k transformaci místních národních výborů na spádovou obec Velemín.