Mšené-lázně je převážně zemědělskou obcí, rozprostírající se na samém okraji litoměřického okresu. Leží v údolí Mšenského potoka 220 – 260 m nad mořem. Počet obyvatel se pohybuje kolem 1600. Rozloha celé obce činí 3722 hektarů. K jádru obce byly v průběhu historického vývoje připojeny původně samostatné obce Podol a Vrbice, v době nedávné pak Ředhošť s osadou Loucká, Ječovice s osadou Bohdal, Podbradec a Brníkov.

V nejromantičtější části obce jsou položeny lázně, obklopené rozsáhlým starým parkem. Lázně mají svou vlastní historii. Prameny léčivých podzemních vod v blízkosti obce jsou známy od pradávna. V polovině 18. století byla voda vyvěrající v blízkosti myslivny u panské bažantnice užívána myslivci. Dovážel si ji i budyňský lékař MUDr. Bayer k léčení svých pacientů. V roce 1790 přijel na inspekci ředitel panských majetků rodu Kinských František Pavikovský, který trpěl žaludečními nevolnostmi. Když se napil mšenské vody, ulevilo se mu – tím byl dán podnět k založení lázní. Kníže Oldřich Kinský neměl sám odvahu k budování lázní, ale souhlasil s jejich výstavbou i s tím, že na to Františku Pavikovskému půjčí peníze a ten je vybuduje na své náklady – což se r. 1796 stalo. Když se pozemkový majetek ve Mšeném dostal do vlastnictví rodiny Tomanovy, byly zahájeny na počátku 20. století rozsáhlé rekonstrukce lázeňského areálu i provozu lázní. Po II. světové válce byly lázně zestátněny.

Do dnešní doby vstoupily jako akciová společnost. Léčí se zde úspěšně nemoci pohybového ústrojí, záněty nervů, pooperační stavy, onemocnění páteře a jiné. Vyhlášenými léčebnými prostředky jsou především známé bylinné koupele, elektroléčba, parafín, akupunktura, plynové injekce a další. Provoz lázní je celoroční s kapacitou 230 lůžek. Památkově chráněn je celý areál se svými historickými objekty. Nejznámější z nich je bezesporu jedinečné dílo architekta Jana Letzela, tzv. Dvorana (postavena r. 1905) – cenná secesní stavba. Slouží jako jídelna, kuchyň a kavárna. Ostatní lázeňské domy nesou názvy: Říp – hlavní lázeňská budova z r. 1797, Praděd (1797), Slovanka (18. století, přestavba r. 1903), Kyselka (1907), Vítkov (1913), Blaník (1995-9).