Poprvé je obec historicky doložena v listině krále Václava I. z roku 1237, ve které král dává vesnici klášteru premonstrátů v Teplé a jako svědek je uveden Sulislav ze Lkáně a vladykové z okolních vsí. Na území obce bývala tvrz, která i s přilehlými domky a podhradím pánům ze Lkáně patřila. Budovy byly stavěny na obou březích dále od potoka, aby byly chráněny před zatopením. V průběhu 14. století vlastnictví vsi přešlo do rukou mocného šlechtického rodu Zajíců, sídlících na blízkém hradě Hazmburk a Lkáň byla připojena k libochovickému panství. V roce 1558 prodal Kryštof z Hazmburku celé panství a s ním i obec Lkáň Janu Popelu z Lobkovic. Ten upadl r. 1593 do nemilostí císaře Rudolfa II. a byl uvězněn.

Roku 1594 se stalo panství libochovické majetkem komory království v držení krále Rudolfa II., až do r. 1604. Poté se majitelé střídali a za třicetileté války potkal Lkáň špatný osud, byla zpustošena saskými vojsky. V roce 1676 se ves stává majetkem rodu Dietrichsteinů. Za jejich panování byla roku 1690 znovu obydlena obyvatelstvem převážně německé národnosti z panství Pomyšelského. V těchto letech patřila Lkáň ke kraji litoměřickému, hejtmanství roudnickému a farnosti klapské. V roce 1858 přešlo panství na rod Herbersteinů v Libochovicích. V letech 1869 - 1910 patřila vesnice k okresu Roudnice a v roce 1921 - 1930 k Roudnici nad Labem.