Křesín je malá obec v meandru řeky Ohře ležící v nadmořské výšce 170 m n.m. na cestě spojující bývalé kastelánské hrady v Žatci a Litoměřicích.  Jméno obce je odvozeno buď od přemyslovského vojevůdce Křesa, který zde kolem roku 853 založil opevněný dvůr nebo od výskytu křesavých kamínků v Ohři. Někdy je jméno obce také dáváno do souvislosti se zemanem Křesinou, známým z příběhu o Oldřichovi a Boženě. V katastru obce se kromě pravěkých lokalit nacházely hroby z mladší doby římské a tři mladohradištní pohřebiště s importovanou keramikou žateckého typu.  První historická zmínka o vsi pochází z roku 1226.

Mezi lety 1415 – 1564 patřil Křesín do majetku Zajíců z Hazmburku, dále Lobkoviců ze Zbiroha, sesazeného vévody sedmihradského Zikmunda Bathoryho a postupně ostatních držitelů panství Libochovice.  Nejvýznamnější pamětihodností Křesína je nepochybně kostel sv. Václava, který pochází z 1. poloviny 14. století. V písemných zprávách se gotický kostel připomíná spolu s farou již roku 1362, za pánů ze Srbína.  Mezi významné osobnosti, které v Křesíně působily, je nutno počítat Václava Krolmuse (1787-1861), rodáka z Březinky u Bělé pod Bezdězem, který proslul jako první český archeolog a etnograf. Sbíral materiál i v oblasti Českého středohoří a v 30. letech 19. století žil v Křesíně. Byl nazýván „otcem české archeologie“. Dalším významným občanem Křesína byl Jaroslav Malý (1903-1941), vlastivědný pracovník a kronikář.