Obec leží při silnici z Liběšic do Svářenic, v úrodném úvalu úštěckého potoka v průměrné výši 229 m nad mořem. Ze státní silnice odbočuje zde silnice do Vědlic. Vozovky vedou do Malešova, Jirštěrp a Strážiště.

Stávala zde tvrz, na které v r. 1374-1378 seděl Petr Srša z Drahobuze, jež také Verneřice držel a sem faráře podával. Potomci jeho přestěhovali se na Plzeňsko a psali se Nebilovskými z Drahobuze. Po těchto v r.1420 následoval Petr, syn Jiříka z Roztok a s ním také držel Krakovce. Petr     připomíná se ještě v r. 1437. Ten se také po Drahobuzi psal. Na Krajském sjezdu v Roudnici nad Labem r. 1440 byl Jan Bělobožka, který byl tenkrát držitelem Drahobuze.  Od roku 1483 náležela Drahobuz Jindřichovi, jinak   Čeňkovi Berkovi z Dubé. Týž žil ještě r. 1488 a zůstavil z dvojího manželství syny Jindřicha a Jana, z nichž onen obdržel po r. 1523 sám Drahobuz, který prodal statek ten Karlovi Dubanskému z  Duban, jenž r. 1542 zemřel. Od těch dob měly Liběšice a Drahobuz společného držitele až do smrti Oldřicha syna Karla. Po  smrti téhož  dostali Albrecht, Kunrát a Lvík, bratři Žichovci z Duban jako strýci zemřelého podle smlouvy s ostatními nápadníky r. 1574 uzavřené statek za 55 000,- kop groš.míš.  Když se r. 1575 rozdělili, dostal na svůj díl zámek Drahobuz s třemi vesnicemi Albrecht a držel je až do své smrti v r. 1593. V držení jej následovali jeho dva synové Oldřich  a Jan Habart, který později zde sám vládl a tu v letech 1600 a 1605 svým manželkám věnoval, přečkav obě manželky, zemřel buď r. 1607 neb 1608. Za nezletilou Annu ujala se poručenství Anna Bořanská z Duban, snad sestra zemřelého,  ta zde ještě r. 1615 vládla. Anna provdala se za Jindřicha z Nostvic, jemuž r. 1629 Drahobuz zapsala. Roku 1635 však prodala Drahobuz Jiřímu Malcovi z Chýnova a jeho manželce Mandaléně z  Nostic, po kterých dědily jejich   dcery Eusebie Alžběta, provdaná Hysrlova a Eva Marie, která r. 1649    koupila od předešlé i její díl na   Drahobuzi.  Držela ji ještě   roku 1669, později držel statek hrabě Kinský, který jej r. 1760    prodal hraběti Pachtovi a  ten r. 1801 Jakubovi Veitovi,  oba byli držiteli panství Liběchova.  Až do roku 1879 stával  nad e vsí zámek, jednoduché čtverhranné stavení bez ozdob, který měl k severu chodby se sloupy a trojím obloukem. V zámku byl pěkný tabulový strop s malovanými zvířaty a kaple. Na dvoře byla hluboká studna  a okolo zámku dvojí hradby. Toho roku byl  rozpadající se zámek, jehož bortící se kameny často ohrožovaly stavení  níže ležící, snasen, nacházejí se zde ještě zřícené podzemní chodby.  Místo tomu dosud „ Na zámečku „ ( Schlossberg )  říkají. Kde bývala  vinice je dnes kamenitá louka, chudá políčka a chmelička. Je zde veliký pískovcový balvan. Tam kde bývala panská myslivna stojí dům čp. 2, kterému Myslivna ( Jagerhaus ) říkají. V něm je zbytek rozsáhlých zámeckých sklepů, ze kterých vede chodba ve vsi vyúsťující. Druhá končí prý až na Hrádku u Úštěka. V chodbách jsou dodnes patrny staré schody. Vchod do chodeb uzavíraly 2 železné branky, které zde ještě před 40 lety byly. Zvonek za zámku byl původně převezen do malé zvoničky v zahradě dvora a za světové války byl r. 1917 zrevidován a r. 1918 nahrazen novým,   který visí na návsi u kaštanu. Velkostatek v té době náležel B.H.Goldschmidtovi z Berlína, který jej za 165 000 zl. Od Veita koupil a v té době měřil 301 ha  (118 ha polí, 8 ha luk, 29 ha zahrad, 21 ha  pastvin, 74 ha lesa).