Obec Ctiněves ležící pod jihovýchodními svahy Řípu patří patrně k lokalitám, které byly osídleny již v dávné minulosti. Svědčí o tom i nálezy Václava Krolmuse z poloviny 19. století i dr. Sklenáře z Národního muzea v Praze v roce 1969. První písemná zmínka o obci pochází až z roku 1318 v souvislosti s připomínkou Blahuta ze Ctiněvsi. Podle záznamu zde na svém statku v roce 1384 hospodařili Radslav a jeho syn Racek, v roce 1388 pak Mikeš z Újezda. O dalších majitelích není nic známo, až záznam z roku 1544 říká, že „ Adam ze Ctiněvse tvrz ve Ctiněvsi, dvůr a ves, a co měl ve vsích Černoučku, Libkovicích, Mnetěši a Straškově vložil si v obnovené desky zemské." V roce 1558 pak majetek předal svému synu Mikulášovi, který měl dcery Annu a Johanku. Ty se provdaly za bratry ze Zap u Brandýsa. Anna s Albrechtem zůstali ve Ctiněvsi, Johanka s manželem se přestěhovali na majetek do Vinoře. Zapští byli Rudolfem II. V roce 1595 povýšeni do stavu rytířského. Podle kroniky Zapských je osm členů rodu ze Ctiněvsi a Vinoře pochováno v kryptě kostela ve Ctiněvsi . Anna, Albrecht a jejich potomci ve Ctiněvsi špatně hospodařili. V roce 1610 koupila silně zadlužený majetek Polyxena z Lobkowicz a připojila jej k roudnickému panství. Zde zůstala Ctiněves až do skončení patrimoniální správy v roce 1850.