Název obce pravděppohledniceodobně vznikl podle některé z pověstí. Zatím první doložená zmínka o obci se datuje k roku 1355, kdy Starkoč držel Rubín ze Skalice. Po něm následuje celá řada majitelů, kteří měli Starkoč v držení a zde sídlili. Byli to v letech 1359 – 1362 Svatobor z Bousovny, 1411 – 1413 Mařák a Tomášek z Vicemilic, r. 1422 Mareš ze Starkoče, Aleš a Valdštejn ze Starkoče. Udává se, že roku 1440 Mareš a Valdštejn, vladykové ze Starkoče, byli přítomni na Čáslavském sněmu. Ve 14 a 15 století bylo zde sídlo vladycké, jakou mělo sídlo podobu a kde leželo již nelze přesně zjistit. S vladyckým sídlem jsou spojena jména Jiří a Petr ze Starkoče.  Od roku 1534 byla Starkoč v držení Petra Sudy z Renče, poté přešla roku 1554 osada do majetku pánů Chotouchovských  z Nebovid a Hostačova. Ti mají na místním hřbitově ve zdi památné náhrobní kameny. Po bitvě na Bílé Hoře dostal Starkoč Magni ze Žlebů, brzy ji však prodal Janu Rudolfu Trčkovi z Lípy. V druhé polovině 17. stol. patřila osada Starkoč ke statku Zbyslavskému. Roku 1663  koupil hrabě Michal Osvald z Thůnu a Hoheštejna  panství Žehušické a s ním též i panství Zbyslavské se dvory  Starkoč, Lovčice, Zaříčany. V letech 1818 – 1846 byl dvůr Starkoč zrušen a jeho pozemky přešly ke dvoru Lovčice a Zbyslav. Dominantou obce je kostel z roku 1738, původní dřevěný je připomínán již roku 1352     V obci od roku 1870 fungovala Občanská záložna se 150 členy, svoji činnost však ukončila 1903. Působily zde oborové spolky jako Hospodářská beseda, Hospodářské sdružení malozemědělců a domkařů, Svaz pěstitelů čekanky apod., ale i  spolky společenské: Sdružení venkovské mládeže, Vzdělávací spolek Havlíček. Později dobře fungoval Dobrovolný sbor hasičů a Sokol. Některé obecní záležitosti zastupitelé vyřešili velmi rychle a dobře. Příkladem může být zřízení Obecné školy roku 1892 v obci. Jiné záležitosti však trvaly poněkud déle. Např. obec byla připojena na elektrickou síť až mnohem později: a to v roce 1939.  Po mobilisaci  27. července 1914 nastoupilo do rakouské armády 82 mužů. Ke konci války  nastupovali do armády i 18 ti letí mladíci.  Mnozí se však již z válečného pole nevrátili vůbec, nebo byli těžce raněni.  Jejich hroby jsou po celé evropě. Dnes má 20 padlých vojáků na návsi pomník na věčnou památku. Byl dokončen v roce 1924. Zvonička, která stojí vedle něho, byla postavena v roce 1930 k  výročí 80. narozenin prezidenta T.G. Masaryka. Tuto událost připomíná i nápis na jejím zvonu. Společenský život v obci se odehrával v hostinci Václava Pavlíka čp14, návespozději Josefa Vítka. Tam se schůzovalo, odbývaly se plesy, hrálo divadlo, tam cvičili sokolové. Historie obce je dobře známa ze zápisů v Památní knize školy starkočské a ze zápisů z jednání Obecního zastupitelstva až do roku 1927. V dalším období až do roku 1939 nejsou žádné písemné zprávy. Kronika obce, ani kronika školní se bohužel do dnešních dní nedochovaly vůbec.