Obec Slatiny má jméno od slatinné půdy, jež v celém obvodu se vyskytuje. Proto byly všechny pozemky odvodněny značným nákladem (asi 361 000 Kč). Meliorace byla prováděna v letech 1900, 1912 a 1924.

Obec Slatiny je obydlena od dob pradávných. Četné kamenné nástroje zde nalezené, popelnice a jiné památky to dokazují. Za řekou Cidlinou u lesa (pískoviště) bylo jedinečně veliké předhistorické sídliště s chatami v zemi vykopanými. V době kolem 13. století prostíral se od Velíše až k Vysokému Veselí královský újezd, z něhož roku 1305 vycházel užitek 60 kop grošů (60 hřiven stříbra), což by odpovídalo asi rozloze 120 lánů. Újezd byl tu a tam prostoupen drobným zbožím (statkem) vladyckým a starými osadami. Pokud paměti sahají patřily Slatiny nejprve rytířům ze Slatin, v roce 1327 byl jich držitelem rytíř Bozděch ze Slatin, v roce 1397 rytíř Zdislav ze Slatin, jenž v roce 1402 rozprodal svůj dvůr lidem pod právo purkrechtní. v roce 1366-85 byl držitelem Slatinek Bartoš Zábrdovec ze Slatiny, v roce 1454 Petr Kdulinec z Ostroměře, jehož synové v roce 1488 prodali Slatinky Johance z Kunratic.

Ještě ve 14. století mohl být zeman dobře živ z veliké vsi neb mála vsí menších. Ale při poklesu hodnoty peněz a tím malé nákupní síle peněžní a po zvýšení ceny půdy a hospodářských plodin nemohla jej již selská renta uživiti, zvláště když její majitel o hospodářství nedbal  sám. K ochuzení vladyckého stavu přispěly války husitské, lid odvykl práci, zdivočel a tak už koncem 15. století prodávali zemané své vesnice velikým statkovým pánům v sousedství. V roce 1536 byla tak prodána tvrz Slatiny a ves celá Velké Slatiny s podacím právem kostelním Mikuláši Trčkovi z Lípy, pánu Velíše. Také Slatinky, kde byla zpustlá tvrz (Trč zvaná), mlýn a kostel, spojeny byly s panstvím Velíšským. V roce 1540 byl pánem Velíšského panství Vilém Trčka, v roce 1582 Burian Trčka, v roce1594 Jan Rudolf Trčka, pak Jindřich Matyáš Thurn hlavní původce a hlava českého povstání v roce 1618, k němuž stavy od mnoha let podněcoval jsa defensorem náboženství pod obojí a purkrabím Karlštejnským.

Hned po bitvě bělohorské 8. 11. 1620, kde vojsko české bylo poraženo, ujel ze země do ciziny a dne 5. 4. 1621 byl odsouzen ke ztrátě hrdla, cti a statků, do klatby dán a jméno jeho bylo přibito na šibenici. Panství toto bylo prodáno Albrechtu z Waldštejna za 170 000 rýnských zlatých, po jeho zavraždění roku 1636 Heinrichu hraběti Schlikovi na účet 167 216 r. zl. za služby válečné, v roce 1773 převzal panství Quido hrabě z Weisenvolfů, pak kníže Esterhazy, v roce 1791 bylo opět prodáno Josefovi hraběti ze Schliků. Rodina Schlikova dodnes jest držitelem toho panství.