Příměstská rekreační obec rozkládající se na severním úbočí černostudničního hřebene ve vzdálenosti cca 3 km od Jablonce nad Nisou, v nadmořské výšce 620 m.n.m., obec má horský ráz (louky, pastviny, les). Součástí obce je osada Horní Černá Studnice. Obec spravuje jedenáctičlenné zastupitelstvo. 

V obci je 720 stálých obyvatel, cca 250 obytných domů a 200 rekreačních domů, 3 větší penziony s možností rekreačního ubytování, 3 hospody.

Obyvatelům je k dispozici základní malotřídní škola 1. - 4. ročník, mateřská škola, knihovna, pošta, prodejna potravin a pekařství.

Historie

Ještě v polovině 16. století bylo celé území na sever i na východ od Jablonce nad Nisou souvisle zalesněno bez většího osídlení. O vzniku obce není písemných zpráv. Obec byla pravděpodobně založena v 16. století saskými protestanty, kteří přišli z Míšně a později si v zemědělské usedlosti zřídili modlitebnu, která byla zničena za 30-ti leté války. První zmínka, název Neissedorf (Vesnice Nisy), se nachází v urbáři panství Semilského z r. 1634. Od roku 1701 Horní Ves náležela k farnosti Smržovky a Dolní Ves s Vrkoslavicemi (Jablonec) k panství Malá Skála. Rozhraní mezi oběma částmi se nacházelo asi uprostřed osady. K Nové Vsi patřily také čtyři budovy v prostoru Kynastu a brusírna na hranici s Lučany (Schuppengrund). V r. 1850 byla vytvořena obec v rozsahu území Horní Nová Ves a Horní Černá Studnice, Dolní Nová Ves stále ještě přináležela k Vrkoslavicím. Teprve v r. 1876 se všechny části spojily v dnešní podobu obce Nová Ves nad Nisou.

Horní Černá Studnice vznikla asi v polovině 17. století, neboť matriky ve Bzí vykazují již v r. 1674 a v r. 1678 tři křestní zápisy. Důvodem osídlení byla cesta vedoucí z Turnova přes Černostudniční hřeben do Jeleního Kouta a dále. Nejstarším domem osady se udává hostinec Krouschenke, jehož majitel Daniel Lau je považován za zakladatele osady. V této době a dále až do devadesátých let 19. století se stal formanský provoz na cestě z Turnova  tak silný, že každý sedlák  choval koně pro přípřeže. Na krátkém úseku mezi Dolní a Horní Černou Studnicí stály 3 kovárny a v uvedeném hostinci se mohlo ustájit  15 - 20 koní. Zastavovalo se tady prý denně kolem 25-ti povozů.

Až do 2. světové války dosahovala obec značného rozkvětu občanské vybavenosti, výroby, obchodu a služeb, společenského života, rekreace, ale i neustále se zvyšujícího počtu obyvatel. Po válce však nastal trend naprosto opačný a došlo k úpadku ve všech oblastech.