Název obce se odvozuje od samostatného útesu - skály, v geologii nazývané bradlo. Jeden takový útes je na západní straně obce na pravém břehu řeky Chrudimky, dříve nazývané Kamenice. Ze skály, která se svažovala až do řeky, bylo vylámáno mnoho kamene na stavbu sklářské hutě, proto je její současná rozloha mnohem menší než původní. První písemná zmínka o Bradle je z roku 1329. Bradlo patřilo spolu s okolními vesnicemi k újezdu bojanovskému a ten náležel do správy kláštera ve Vilémově. Vilémovský opat Jaroslav II. byl nucen přenechat celý bojanovský újezd – tedy i Bradlo - pánům z Lichtenburka.

Ves Bradlo s poplužním dvorem koupili roku 1613 Kustošové ze Zubřího a Lipky a připojili ji ke svému panství. To r. 1715 prodali Františku Josefu hraběti ze Schönfeldu a Lipka i Bradlo se staly součástí nasavrckého panství. Velká změna v životě obce nastala po příchodu sklářského mistra Jana Rükla. V roce 1865 koupil v Dolním Bradle tři statky a na získaných pozemcích začal na jaře 1866 stavět sklářskou huť. 3. ledna 1867 byla huť slavnostně vysvěcena a začalo se v ní pracovat. Byla nazvána po kněžně Auerspergové „Huť Vilemínina“.

Sklárnu vedl Janův syn František, který se zasloužil o rozkvět hutě i celé vsi. Vyrábělo se tu překrásné duté sklo a olovnatý křišťál. Spolu s huťmistrem přišli do Bradla i noví lidé – skláři, o které se huťmistr dobře staral. Ve sklárně se pracovalo až do 1. světové války, kdy byla výroba zastavena a obnovena byla až v roce 1919 a trvala do počátku 2. světové války. Po roce 1945 už se hutní sklo nevyrábělo. Prostory byly využity pro výrobu skleněných vánočních ozdob, které se zde vyrábějí dodnes. Komín, neodmyslitelná součást bradelské huti, byl zbourán v roce 1961.

Za vydatné pomoci Františka Rükla byla postavena také škola. Se stavbou se začalo v květnu 1879 a již v únoru následujícího roku byla otevřena jednotřídní škola. Ta ovšem nestačila, proto byla rozšířena o druhou třídu a byt učitele. Tuto podobu – jen s menšími úpravami - si škola zachovala až do roku 1996, kdy byla zrekonstruována a k původní budově byla přistavěna část pro mateřskou školu.

V letech 1892-93, po smrti syna zakladatele sklárny Františka, nechala jeho manželka paní Růžena Rüklová postavit nad Bradlem kapli s rodinnou hrobkou. Slavnostního svěcení zvonů 30. srpna 1894 se účastnil také František Ladislav Rieger. Kaple je zasvěcena Panně Marii. Z podnětu paní Rüklové byl roku 1893 založen v obci sbor dobrovolných hasičů, byl postaven dělnický dům, tzv. blahobyt a byl zbudován samospádový vodovod (1896). Vedl od lesního pramene, nazvaného Antonínův, do domu Rüklových, huti a k hydrantu na návsi. V roce 1903 byl na návrh jejího syna Antonína Rükla založen spolek Sokol. Tohoto roku se jednalo o stavbě železniční dráhy z Třemošnice do Malče, Bradla, Kamenice a Skutče. Železnice by velmi prospěla tomuto kraji i sklárně. Bohužel jednání nebyla úspěšná.

O dva roky později byla postavena na levém břehu řeky elektrárna, ze které byl dodáván elektrický proud do huti a domu majitele. V období mezi světovými válkami se Bradlo i okolní vesnice zvelebovaly a modernizovaly. Byl postaven pomník obětem války, vysázeny lípy svobody, zřízen vodovod na Lipce, poštovní úřad, do vesnice začal pravidelně jezdit autobus, byla postavena sokolovna, zaveden telefon, upravovaly se cesty a silnice. Pro letní hosty byly postaveny pensiony. Kromě nich byly v obci dva hostince, několik obchodů, kovárna, kolářská dílna, mlýn a pila, švec, krejčí i holič.