Počátky osidlování území dnešního Klášterce spadají pravděpodobně až do období pravěku. Vznik samotného Klášterce pak spadá mezi roky 1150 a 1250, a váže se na proboštství (malý klášter - vlastně pobočka), které zde v této době vybudovali postoloprtští benediktýni. To mělo, podobně jako všechny kláštery a mnišské řády vznikající v období raného feudalismu, přispět k šíření křesťanství mezi pohanskými obyvateli. Dodnes je nám však záhadou, byl-li tento malý klášter postaven u již existující osady či naopak.

Ať už je pravda jakákoliv, jisté je, že osada, která podle kláštera přijala své jméno, se pomalu začala rozrůstat. Brzy zde byl postaven také kostel s farou a hřbitovem, pravděpodobně zde byla také klášterní škola.

Roku 1277 král Přemysl Otakar II. zdejší proboštství zrušil a jeho majetek přičlenil ke královské koruně. Osadu pak nakonec získali jako léno Šumburkové, kteří ji na začátku 14. století přičlenili k perštejnskému panství. Členové tohoto německého rodu přišli do Čech někdy v polovině 13. století a získali zde majetek i významné postavení. Někdy v první třetině 14. století získali do vlastnictví Perštejn, který se stal jejich rodovým hradem v Čechách.

Po celé 14. století byl Klášterec stále ještě bezvýznamnou a anonymní obcí. Teprve v roce 1353 se dozvídáme její latinské jméno – Claustrellum a roku 1356 se objevuje poprvé německý název Klosterlin.