Osice leží na samém jihu hradeckého okresu a svírají s Hradcem Králové a Pardubicemi rovnostranný trojúhelník. Ke konci 15. století se vyskytuje název i v podobě Vosice a v polovině 17. století také jako Vosice Velké, na rozdíl od Vosic Malých (sousedních Osiček). Obec leží na vyvýšené rovině, přečnívající okolí o 30 m. K jihu a východu se terén svažuje prudce, k severu pozvolna a na západ pokračuje rovina k Dobřenicím.

Pod obecní úřad v Osicích spadají též blízké obce Trávník a Polizy. Celková výměra obce je 747 ha a počet obyvatel je 408.

Půda osického katastru je středně úrodná, k jihovýchodu převážně těžká. Ne zcela podložené jsou vinohrady na jižních svazích v období raného středověku. Uprostřed obce tryská silný pramen pitné vody, který nikdy nevysychá ( obecní kašna).

Rodiště Františka Škroupa, skladatele naší národní hymny Kde domov můj.

Při vykopávkách v Písníku v roce 1886 bylo objeveno na katastru obce pohanské pohřebiště. Je jisté, že vyvýšenina okolo Osic byla obydlena už v době předhistorické. První historické zprávy o vesnici pak souvisejí s dějinami Opatovického kláštera, jemuž od 11. století patřila. Památky na nejstarší období Osic jsou uloženy ve Vlastivědném muzeu v Pardubicích.

Od roku 1436 obec patřila majiteli kunětického zboží Diviši Bořkovi z Miletínka. V roce 1491 připadly Osice s poddaným lidem Vilému z Pernštejna, který je připojil ke svému pardubickému panství. Později Pernštejny vystřídala císařská komora. Robotou byli osičtí povinni dvoru Staré Ždánice. Po založení státu byly Osice až do roku 1949 součástí pardubického okresu.