Obec Věteřov s 506 obyvateli má katastr 818 ha a leží pod Lysou horou, vystupující  z výběžku Chřibů, nedaleko městečka Ždánice. O její existenci se dovídáme poprvé již v roce 1131, kdy byla majetkem břeclavského kostela. Stáří Věteřova je však ještě mnohem vyšší, podle zdejšího výšinného sídliště je nazvána kultura z konce starší doby bronzové. V polovině 14. století byl Věteřov již samostatným statkem, který roku 1340 držel vladyka Buzek z Věteřova, erbu beraních rohů. S velkou pravděpodobností sídlil již na věteřovské tvrzi, která je poprvé připomínána roku 1397. Ještě v období předhusitských bojů došlo k jejímu poškození, výslovně jako pustá se uvádí roku 1447, a protože noví majitelé sídlo ve vsi nepotřebovali, nebyla již nikdy obnovena.

Dalšími majiteli Věteřova byli Ždánští, Černohorští, Kouničtí, Lichtenštejnové. Po někdejší věteřovské tvrzi se v lokalitě Na Valech dochovalo mohutné tvrziště se zbytky opevnění a valů, nazývané podle vzhledu Klobouk.

Dříve obec Věteřov náležela duchovní správě do Břeclavi, Lovčic, Ždánic. Až roku 1902 byl ve Věteřově vybudován kostel, zasvěcený sv. Cyrilu a Metoději. V letech 1908-1909 tu byla nákladem rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou zřízena i fara. Znak řádu zdobí i dnes obnovenou fasádu jejího průčelí.

K památkám patří také boží muka, tři kapličky, několik křížů a soch světců. Významnou budovou je škola, postavená roku 1950. Obec je zcela plynofikována, je zde vodovod i kanalizace. Zajímavou lokalitou Věteřova je nejvyšší kopec v okolí, Babí lom (417m n.m.), lidově zvaný Babylon. V nejstarších dobách byl věteřský katastr zalit mořem až do výše 500m. Důkazem jsou mořské lastury srdcovky, které se nacházejí na Babyloně.