Obec Víska leží v podhůří Železných hor, konkrétně v údolí řeky Doubravy a Novoveského potoka. Rozkládá se u silnice mezi obcemi Nová Ves u Chotěboře a Maleč. Od nejbližšího města, Chotěboře, je vzdálena 6 km.

Víska se nachází v Hornosázavské pahorkatině a náleží k severozápadnímu cípu Českomoravské vrchoviny. Nadmořská výška obce činí 380 m. Nejvyšší bod na území obce je kopec Rouzeň s nadmořskou výškou 452 m. Nalézají se tam opuštěné opukové lomy, v nichž lze objevit zkameněliny živočichů z druhohor.

Vodstvo ve Vísce tvoří řeka Doubrava s četnými meandry, Novoveský potok a pět rybníků, z nichž nejvýznamnější je Společný.

V obci je památník obětem 1. a 2. světové války a kamenný křížek, který pochází z roku 1879. Za Vískou směrem k Pukšicím stojí dřevěný kříž obnovený v roce 1999.

Obec je zřizovatelem mateřské školy. Budova školy, postavená v roce 1901, je též sídlem obecního úřadu a místní knihovny.

Nejaktivnějším spolkem v obci je tělovýchovná jednota Sokol. Fotbalové hřiště uprostřed obce je nepřehlédnutelné. Přímo proti hřišti stojí budova s tělocvičnou a hygienickým i technickým zázemím pro sportovce.

Historie

První zmínku o Vísce, zapsala v kronice Nové Vsi u Chotěboře paní kronikářka Jarmila Součková: Roku 1515 daroval, odkázal pan Mikuláš Trčka z Lípy panu Mikuláši Otmaru z Holohlav na Vísce vsi dvě „Vésku malau, zápisnou a Čečkovice“ a navíc ještě rybník Stavenovský i se dnem (Desky zemské). Podle místní pověsti je počátek obce úzce spjat se zaniklou osadou na nedalekém návrší Rouzeň. O Rouzeni existují dvě verze pověsti. V první verzi se tvrdí, že osada byla zničená v bojích roku 1279 po porážce českého krále Přemysla Otakara II. na Moravském poli. Druhé znění uvádí, že se tak stalo až po vpádu Matyáše Korvína do našeho kraje roku 1469.