V tomto čase byla ve vsi přestavěna tvrz na renesanční zámek.

Změna nastala po bitvě na Bílé hoře 1620. Císař Ferdinand II. se domníval, že jeho slavný vojevůdce z třicetileté války Albrech z Valdštejna se chce stát českýjm králem. Proto nechal své vojevůdce úkladně zavraždit v noci 26. února 1634 v Chebu. S Valdštejnem  a Kinským byl zavražděn  i Adam Erdman Trčka z Lípy. Tak vyhynul po meči tento starodávný český rod. Jeho otec syna dlouho nepřežil, zemřel utrápen bolem 29.září 1634. Veškeré jeho statky a majetek nechal císař zkonfiskovat a připadly královské komoře. Jednalo se o čtyřice panství, jejich cena byla odhadnuta na čtyři miliony zlatých.Císař panství rozprodal a některé věnoval svým věrným, převážně cizozemcům. Panství Lipnice s Věží, Vilímovcem, Vítonínem, Volichovem, Velkými a Malými Kojkovicemi, Dolním Městem, Petrkovem a Šebestěnicí obrdžel darem v roce 1636 plukovník  Matouš, baron z Verniéru, příslušník francouzské šlechty. Neštěstím pro celý kraj se během třicetileté války stal příchod švédského vojska k Lipnici v listopadu 1639. Město vyplenili a vypálili . Cestou vypalovali všechny statky a vesnice a velice trpěli i lidé, kterým šlo často o život. Na Lipnici se opět vrátili v roce 1645. Překvapili zdejší hradní posádku a hrad obsadili. Odtud vyjížděli na loupežnické výpravy do nedalekého okolí. Všude drancovali a loupili. Přestože byl hrad něklikrát císařským vojskem dobýván, odolal a nebyl dobyt. Švédové odtáhli až po Vestfálském míru v roce 1648. Ve Věži žilo v roce 1651 devadesátdva  obyvatel. Berní rula uvádí v roce 1659 ve vsi sedm usedlých rolníků, Matouše Kočího, Mikuláše Kováře, Matěje Hladíka, Adama Košťála, Jana Hurta, Markétu Pánkovou a Jakuba Koláře. Nově usedlý je zde uveden Jan Vítů. Dva rolníci s neprosperující živností, Burjan Šedivý a mlynář Jan Javůrek. Ten vlastnil mlýn o jenom kole a pilu. Je u něj poznámka chudej. Pak je v rule uváděno pět rolníků, kteří mají grunt pustý a spálený, jejich role leží ladem. Jednalo se o grunt Duškovský, Prchalovský a Skulinovský. Na gruntu Bubnovský a Novotnýho stojí jen část stavení, bez hospodáře a role leží ladem. Na tomto soupisu je vidět, jak třicetiletá válka poznamenala zdejší vesnice. Ve vsi byli i živnostníci Jan Švec - švec, Jiří Řeznik - řezník, Kašpar Švec - švec a Václav Švitora bez udání  profese. Když švédové odtáhli, přistěhoval se na hrad opět majitel Matouš z Verniéru. Po jeho smrti zůstali jako dědici tři jeho synové. Nejstarší z nich František Leopold z Verniéru odkupil od svých bratrů jejich podíly a stal se v roce 1669 samostatným majitelem  lipnického panství. Závětí ze dne 2.září 1688 zanechal panství svým dětem ze dvojího manželství. Dědictví však bylo dost zadlužené a děti neměly dstatek finančních prostředků na oddlužení. Aby majetek zůstal v rukou tohoto rodu, prodali panství 3.června 1692 svému stýci Janu Bartoloměji, svobodnému pánu z Verniéru a jeho manželce Marii Rosalii, rozené baronce z Kaymbachu. V říjnu 1703 prodali manželé statek Věž se zámečkem, nábytkem v něm, pivovarem, kovárnou, mlýn, mastný krám a stříbrné doly s dvorem Veselsko Františku Antonínovi, baronu z Gastheimu. Panství Věž se tak stalo samostaným zbožím. Panství držel šest let a opět ho prodal v červenci 1709 michalu Acháci, svobodnému pánu z Kirchnerů. Od té doby nastalo časté střídání majitelů zdejšího statku a zámku. V říjnu 1713 koupil Věž a Květinov František Karel, říšský hrabě z Pottingů. Za pět let celé panství prodal Janu Fridrichovi, hraběti Seilern a Aspang. František Karel si ponechal pouze stříbrné doly. Jaký z nich byl užitek nebo kolik stříbra se vytěžilo, není známé. Majitel panství se změnil opět v prosinci 1722. Zakoupil ho Karel Jáchym, říšský hrabě Breda. Panství držel pouze tři roky. Koupil je spolu s Květinovem František Josef Mosser, komerční rada a mešťan Starého města Pražského. Za jeho držení došlok přestavbě kaple svatého Jana Nepomuckého k zámku. Její vysvěcení se uskutečnilo 4.října 1730. Malé stříbrné doly pod Věží koupil za 800 zlatých rýnských od Františka Karla, hraběte z Pottingů, Karel Vilém Hejp, kutnohorský obchodník. Doly asi moc nevynášely, proto za rok změnily majitele. Za stejnou cenu je koupil majitel vážského statku František Josef Mosser. Stříbrné doly tak přešly opět od správu zdejšího statku. Šachty bývaly ve spodní části parku a na vedlejším poli. Stříbra v rudě bylo málo a tak se dolování nevyplácelo. Přesto náklady na těžbu byly veliké a majtel se brzy dostal do dluhů. Tím skončilo zdejší dolování a šachty zůstaly opuštěné a později částečně zasypané. Panství Věž a Květinov se dostalo do dražby, v níž je koupil v roce 1733 Václav Ignát, hrabě Deym ze Stříteže. Václav Ignát vyměnil Věž a Květinov za panství Jankov a doplatek s Teresií Eleonorou baronkou Tunchlovou, rozenou z Říčan. Ve své závěti z roku 1750 odkázala tato paní veškerý majetek Janu Františkovi z Degenu. Jan František zemřel bez zanechání poslední vůle. Panství tak zdědil jeho synovec František Antonín z Degenu. Hospodařil ve Věži a Květinově přes třináct let. Oba statky prodal 26.července 1787 Václavu Segenschmiedovi, městskému kupci z velkého Meziříčí. V červnu 1789 obdrželi v dědictví oba statky Marie Anna, rozená Segenschmiedová a její manžel Bernard Krzivanek. Manželé prodali statek Květinov, a tak zůstal statek Věž a dvůr Veselsko samostatný. Marie Anna se asi rozešla se svým manželem a zbavila ho spoluvlastnictví. Stala se tak od roku 1809 vlastnicí panství. V té době začala vzkévat i samostná ves. Žilo zde v roce 1833 pětsetdvacet obyvatel v sedmdesátišesti staveních. Došlo i ke stavbě obecního špýcharu  na náklady statku Věž a Lhoty Hurtovy. Velkým přínosem se stala stavba císařské silnice zvané poličsko - písecké (dnes Havlíčkův Brod - Humpolec) v roce 1833. Marie Anny Krzivanková prodala v srpnu 1836 statek Věž s polužním dvorem Veselsko svému synovi Eduardovi Krzivankovi, mešťanu v Kutné Hoře. Krzivankovi si postavili ve Věži i jednopatrový dům mezi panským pivovarem a panskou kovárnou. Zásadní změnu v uspořádání státu přinesl rok 188. Po zániku patrimonií došlo k nové organizaci územních jednotek tzv.politické okresy. Věž připadla pod okres Německý Brod až do roku 1940. Velký požár v roce 1859 zničil šest stavení a některá velmi poškodil. Požár zavinila nedbalostí Marie Horká v čp.14. Rozpouštěla máslo, které se na otevřeném ohni vzňalo a od něho pak celé stavení. Oheň potom za silného větru  přeskakoval z domu na dům. Bitva u Hradce Králové dopadla pro Rakousko - Uhersko špatně. Pruské vojsko zde v roce 1866 vyhrálo a táhlo na Vídeň. Vojsko projíždělo i přes Věž, kde pobralo obyvatelům potraviny, kuřivo a zájem mělo i o koně. Po uzavření míru táhli zpět a situace se opakovala. Když odtáhli, zanechali za sebou nejen bídu, ale i smrtící nemoc choleru. Ve vsi zemřelo na tuto nemoc čtyřicet devět obyvatel. Ve Věži vznikla v roce 1866 i expozitura poštovního úřadu. Dvakrát denně sem přijížděl poštovní povoz tažený koněm z Německého Brodu odvážející a přivážející poštovní zásilky.

Nešťastným dnem pro věžský zámek byl 22.květen 1881. V ten den vypukl v panské stáji zámku oheň. Padla mu za oběť stáj, část zámku a hlavně zámecká kaple svatého Jana Nepomuckého. Při sčítání lidí a bytu v roce 1880 zaznamenala Věž nejvěší počet obyvatel v celé historii. Žilo tady 1174 obyvatel, bydlících ve 109 staveních. Ve vsi žila i veliká židovská komunita. Živili se převážně obchodem a později odešli do větších měst. Eduard Krzivanek zemřel mladý a svobodný. Ještě před svou smrtí prodal  roce 1881 panství s Veselskem JuDr. Antonínu Waldertovi, pražskému advokátovi. Nový majitel v nově koupeném zámku strávil pouze jednu noc. Vše za něj potom řídil správce. Ten nechal osázet náves stromy a upravil malý ostrůvek uprostřed rybníčku na návsi. Nový majitel neměl o statek se zámkem zájem a na venkově se mu nelíbilo. Prodal ho proto dalšímu advokátovi JuDr. Gustavu Jahnovi. Na statku sám nehospodařil. Pronajal si ho od něj pan Adler, který však nájem brzy vzdal. JuDr.Gustav Jahn prodal statek se zámkem v roce 1898 Janovi a Matyldě Dvořákovým, bankovnímu úředníkovi z Dolní Dobrouče.

Závěr a začátek století přál zákládání různých spolků, které měly upevnit národní identitu. Jednalo se o spolek Národní jednoty pošumavské v roce 1895, spolek dobrovolných hasičů v roce 1894, spořitelní a záložní spolek pro Věž a okolí v roce 1900 a hospodářský spolek v roce 1902. Pro dluhy se dostal statek v roce 1906 do konkursu. Jeho dluh převzala Choceňská záložna. Ta ho potom 20.listopadu 1907 prodala Robertu, rytíři ze Stanglerů, který přišel do Věže z Kališť. Robert měl za manželku sestřenici Marii, rozenou Schmidtovou z Kvasetic. Tomuto sňatku musel dát povolení až papež Pius X. Spolu měli jedinou dceru Editu. Nový majitel se dal ihned do oprav zámku. Následkem sarajevského atentátu se rozpoutala první světová válka. Z Věže narukovalo přes sto čtyřicet mužů. Na práci zde zůstali pouze jako i jinde starci, ženy a větší děti. To, co se podařilo vypěstovat, se muselo odevzdat pro vojenské zásobování. Přijížděli i lidé z větších měst prosit o potraviny. Dvacet zdejších mužů se dostalo do zajetí nebo přeběhlo k nepříteli. Později vstoupili do československých legií v Rusku, Itálii a Francii. Devatenáct vojáků se již ke svým rodinám nevrátilo. Zemřeli na bojištích daleko od domova. Obyvatelé proto přijali radostně konec války a vznik samostatné Československé republiky. Radostnou událostí bylo zavedení elektrického proudu v obci. Proud odebírali lidé od soukromé elektrárny majitele velkostatku Roberta Stanglera. Poplatek činil pět korun z jedné žárovky. Proud z veřejné sítě se dostal do obce až v roce 1938. Robert Stangler byl pokrokový statkář, který podporoval místní školu a v roce 1921 založenou tělocvičnou jednotu Orel. Výstavba nových domů pribíhala podél levé strany silnice a pod parkem od roku 1926. Značně se tak Věž rozšiřovala. Na památku padlým občanům v první světové válce  nechala obec postavit před zdejší školou pomník. Slavnostní odhalení za přítomnosti legionářů, hasičů a obyvatel z Věže a okolí se uskutečnilo v červenci 1936. Na jaře 1939 došlo k obsazení celé republiky německým vojskem. Vznikl tak protektorát Čechy a Morava. Nastala podobná situace jako za první světové války. Německé vojsko bojovalo na mnoha frontách a potřebovalo nejen potraviny, ale i šatstvo a další suroviny. Vše se muselo odevzdat a tak nastala opět bída. Za neodevzdání potravin, obilí hrozil i trest smrti. Věž přešla od roku 1940 pod okres Humpolec do roku 1945, kdy se vrátila opět pod okres tehdy již Havlíčkův Brod. V závěru války bylo do obce přiděleno několik desítek německých přistěhovalců, kteří utíkali z obsazených území, říkalo se jim národní hosté. V dubnu 1945 se usídlil v obci prapor německé pěchoty. Začátkem května opouštěli přistěhovalci obec a 9.května opustila Věž i německá vojenská posádka. Brzy potom přišla do obce vojska Rudé armády a rumunští vojáci. Došlo k ustanovení místního národního výboru, jehož předsedou se stal kameník Josef Kratochvíl. V řádných volbách v květnu 1946 se stal novým předsedou Jan Velíšek. V dalším roce zemřel poslední majitel velkostatku a zámku ve Věži, rytíř Robert Stangler. Velkostatek pak vedla jeho žena Marie se správcem Antonínem Bíbrem. Sama zemřela v roce 1955 a je pořbena v hrobce Krista Krále v parku. V únoru 1948 převzala moc komunistická strana. Došlo k odstranění všech rysů parlamentně demokratického systému a byl zaveden totalitní systém diktatury KSČ. Na zdejší velkostatek byla uvalena národní správa. Prozatimní správcem byl jmenován dosavadní správce Antonín Bíbr. Půda statku byla rozparcelována na zahrádky a část přidělena drobným zemědělcům. Došlo i na zrušení lihovaru Ve statku. Statek převzal do správy Československý státní statek Květinov. Hospodařil na pozemcích a zavedl dokrmnu hovězího dobytka. Po různých dohadech bylo ve Věži založeno jednotné zemědělské družstvo v roce 1957. V zámku probíhala přestavba na domov důchodců. Dbalo se na kulturu poplatnou v té době. V hostinci u Pavlíčků byl zřízen kinosál a dvakrát týdně se zde promítaly filmy. Později zde postavil jeviště pro místní ochotníky. V šedesátých letech minulého století zlomil silný vítr lípu u křížku, jejíž věk byl odhadován na třista let. Zároveň spadl na lípě upevněný zvonek. V roce 1960 byla uzákoněna nová organizace krajů a okresů. Věž se dostala s okresem Havlíčkův Brod do Východočeského kraje. Rozsáhlá výstavba vodovodu za brigádnické pomoci obyvatel probíhala v roce 1967. Došlo tak k zásobení všech domů a objektů kvalitní pitnou vodou. Ke sloučení Místního národního výbru v Jedouchově s Místním národním výborem Věž došlo v roce 1971. K dalšímu slučování došlo až v roce 1985, kdy se připojila Věž, Skála a Leština. Novu prodejnu smíšeného zboží otevřeli pro obyvatele v roce 1975. Pod obcí došlo k výstavbě veterinárního a sanačního ústavu o rok později. Dnes se tento podnik nazývá ASAP Věž s.r.o. a zaměstnává řadu zdejších obyvatel. Na jaře 1989 započala výstavba nové víceúčelové budovy místního národního výboru.

Po politických změnách v našem státě zanikl národní výbor a opět jsem se vrátili k obecním úřadům. pokračovala výstavba víceúčelové budovy, která skončila v říjnu 1992. V budově je i umístěna pošta, knihovna, ordinace obvodního lékaře, kancelář obecního úřadu, archiv a zasedací místnost. Největší akcí nového obecního úřadu byla plynofikace celé obce v letech 1997-1998. Jednotné zemědělské družstvo se transformovalo na ZD Věž. Někteří členové si vzali svá pole a začala sami hospodařit. V létě 1999 založili zbylí zemědělci akciovou společnost Věž a.s. Dnes má společnost název ZAS Věž a.s. a hospodaří na 658 hektarech proanajatých polí. Na návsi naproti zámku stojí kamenný kříž ze začátku 19.století. Uprostřed návsi je umístěn pomník rumunským vojákům padlím na konci druhé světové války v okolí Věže. V součastnosti jsou části obce i vesnice Skála, Leština, Mozerov a Jedouchov. Ve Věži žije osmsetdvacet obyvatel, včetně obyvatel Domova ve Věži.
V roce 1900 bylo ve vsi 109 domů, 590 obyvatel, byly zde - 3 třídní škola, pošta spořitelní a záložní spolek, valcha na sukno a kamenictví.