Obec Vepříkov je na Českomoravské vysočině vzdálena asi 10 km od města Chotěboř a 20 km od Havlíčkova Brodu.

Celý katastr obce je rovinatý s mírným jižním svahem.Samotná obec se rozkládá v malém údolí uprostřed katastru, který je ze všech stran lemován lesy. Celková rozloha činí 1141 ha.

Původní jméno bylo Vepřkov, tj. Vepřkův dvůr. V minulosti bylo však pozměněno na Vepříkov, aby byla usnadněna jeho výslovnost. První záznamy o Vepříkovu jsou z roku 1542 při panství chotěbořském. V popisu se mluví o dvou rybnících zvaný Jarossowskij, ležících mezi Przibrami a Weprzkovem. Tehdy patřilo panství chotěbořské Trčkům.

Roku 1634 zabral statek chotěbořský se vším ostatním jměním Ferdinand II, který daroval roku 1636 tvrz a město s mnohými vesnicemi a tedy i Vepříkovem, Jaroslavu Sezimovi Rašínovi z Ryzmburku.

Při soupisu půdy usedlých držitelů v r. 1654 bylo ve Vepříkově 13 rolníků. Postupně se obec rozrůstala, takže v roce 1790 bylo v obci již 50 popisných čísel. V roce 1866 vypukla v kraji cholera, která nevynechala ani Vepříkov a zemřelo zde 5 osob.

Dne 30. července 1896 o 12 hodině polední se sneslo nad osadou krupobití, při kterém byla zničena téměř celá úroda. Ve čtvrthodině kroupy ve velikosti vlašských ořechů pokryly zem do výše 10 cm. Okna byla roztlučena i silné tabule na školní budově vzaly zasvé. Následovaly silné deště, takže co nezničily kroupy zničil tento déšť. Pro všechny nastala velká bída a strádání. Ku zmírnění bídy byla od okresního hejtmanství poskytnuta podpora ve výši 450 zlatých a sleva 1/3 na daních. Přesto řada rodin musela hledat podporu v jiných vesnicích.

Přesně za 15 let od této živelné pohromy došlo v obci k mnohem horší katastrofě. 31. červenec 1911 zůstane navždy trvale zapsán černým písmem do dějin Vepříkova. Po 13 hodině vypukl v obci požár, který zničil skoro celou vesnici. Ze 67 čísel zbylo jen 8 nepoškozených. Aby toho nebyo málo vypukl v obci tyfus na ktrý zemřely 3 osoby. Za 3 roky vypukla I. světová válka, z které se nevrátilo 20 místních rodáků. Na jejich počest byl v obci vybudován pomník, a byl umístěn na náves k místní kapličce. V roce 2009 byl  kompletně zrenovován.

V období mezi I. a II. světovou válkou došlo k dalšímu podstatnému rozšíření obce. Počet obyvatel značně vzrostl  a byla postavena celá řada rodinných domků. I když se jednalo o obec zemědělskou, byla ve Vepříkově řada živností (2 hostince, 3 obchody, 2 kovářství, kolářství, 2 obuvnictví). Základem obživy většiny obyvatel bylo zemědělství. V letech 1930-1931 byla postavena nová škola, v roce 1936 byla postavena kaple, kde se o pouti a posvícení konaly bohoslužby. V II. světové válce zahynul jediný občan Vepříkova. Během válečných let zde byl založen fotbalový a hokejový oddíl.

Po skončení války nastalo další období rozvoje obce. V roce 1947 byla rozvedena elektřina po celé obci. Významným mezníkem byla léta 1948 a 1949. Bylo zde založeno zemědělské družstvo, které se po třech letech rozpadlo a znovu založeno v roce 1957. V roce 1960 došlo ke sloučení   s JZD Miřátky. V roce 1951 byla založena tělovýchovná jednota Sokol a oddíl ledního hokeje se stal v roce 1952 přeborníkem okresu. Po sloučení JZD došlo i ke sloučení obcí Vepříkov a Miřátky. Miřátky jsou dodnes místní částí Vepříkova.