Nebyl jenom Kojetín… Všechno souvisí se vším a i příchod nového lidu na Vysočinu v raném středověku měl své důvody. Přibyvší kolonisté, jejichž slovanský původ a holubičí povaha berou za své, jsou podnikatelé prahnoucí po zisku mající zkušenosti s dolováním stříbra i s obděláváním půdy. Jakou řečí hovoří uprostřed rozvíjejícího se českého státu a odkud přišli do nehostinného kraje? Až do konce šestnáctého století nevíme o kojetínských starousedlících prakticky nic…

Prvá zmínka o držitelích zdejších hospodářství (assesorech) vážící se k roku 1591 je uvedena v tzv. Světelském urbáři (přesněji Registra správní panství světelského). Tehdy Kojetín náležel mocnému šlechtickému rodu Trčků z Lípy, kterým od roku 1499 patřila i Chotěboř. Obec Kojetín původně sloužila k vydržování chotěbořského kostela, fary a špitálu (byla v podstatě zádušní vsí), v roce 1604 však byla na žádost chotěbořských nahrazena Svinným a přešla prodejem do majetku města Německého Brodu. Ten podle dosud neověřené listiny koupil Kojetín i s lesem Sommerwaldem právě v těchto letech.

Světelský urbář prozatím představuje startovní čáru, odkud je možno začít. Třináct statků – symbolické číslo – dává tušit poměrně velkou osadu na tehdejší dobu. Připomeňme si jména osedlých hospodářů a zjistíme, že některé chalupy po nich nazýváme dodnes. Dokážeme celkem přesně určit polohu každého stavení právě podle jména po chalupě nahrazujícího dosud čísla popisná.