ZEMĚPISNÁ POLOHA

Kraj Vysočina - Okres Havlíčkův Brod.
Obec Jitkov se rozkládá v údolí na křižovatce státní silnice ve směru z Havlíčkova Brodu na Pardubice, či Hlinsko a silnice II. třídy směřující z Chotěboře do Přibyslavi. Státní silnice kopíruje tehdejší císařskou silnici postavenou počátkem 19.století. Jitkov se nachází na křižovatce mezi městy Chotěboř, Havlíčkův Brod, Ždírec nad Doubravou a Přibyslav, při soutoku potoků Střížovského a Hájeckého.

Leží při „staré cestě, tzv.Bohdalovské“, která vedla z Chotěboře k Bohdalovu (až k Velkému Meziříčí), jako odbočka zemské stezky „Liběcké“. Byla to jedna z nejstarších odboček uvedené cesty zemské a sloužila hlavně pánům z Ronova, ježto vedla jejich vesnicemi a spojovala jejich statky.

Obec se rozkládá od soutoku obou jmenovaných potoků dále směrem jihovýchodním, podél obou břehů potoka, odtud zvaného Jitkovský. Ze tří stran je chráněna návršími, jenom na jihovýchod je krajina otevřena do širokého údolí, kterým protéká Jitkovský potok dále k Železným Horkám a vlévá se do Borovského potoka. Obec leží ve výšce 538 metrů nad mořem. Tato výška představuje v rámci okresu Havlíčkův Brod 28. místo v žebříčku 110 samostatných obcí. Ze zdejších kopců jmenujme tzv. „Probírku“ na jihozápadě, na západě se nachází „Bída“ 604 m.n.m., na severu Markův kopec, na severovýchodě „Kubátův neboli Pírkův kopec“ 606 m.n.m., který se táhne až k východu a za ním na nás vykukuje kopec Oudoleňský.

Poslední budovou v obci směrem k Havlíčkově Borové je po levé straně bývalé „Bohdalovské cesty“ dvůr, před kterým nad původním, dosud plně funkčním sklepem stávala tvrz zbudovaná ve druhé polovině 16. století držiteli - pány ze Studence.

Ves je ovšem starší. Poprvé se připomíná v roce 1269.

NÁZEV OBCE

Pověst vypráví o založení dvora sirotkem Jitkou (viz. Báje a pověsti) a podle ní měla být pojmenována i celá ves. Historikové, jak už to bývá, mají na vznik názvu obce jiný názor.
Podle nich vznikl název Jitkov analogicky podle okolních jmen na – ov, např. Střížov, Sobíňov apod. z osobního jména JUTKA – JITKA. Podle pravidla by z tohoto osobního jména mělo býti jméno JUTČÍN – JITČÍN. To uvádí A. Profous ve svém díle „Místní jména v Čechách, jejich vznik, prameny, původní význam a změny v roce 1949“. Ovšem již ve změnách uvádí, že názevJitkov pochází od mužského jména JUTEK – JITEK, protože jména obcí odvozená z osobních jmen s ženskou koncovkou dostávala koncovku – in, jako např. Jičín odvozený od přivlastňovacího tvaru „Jutčin“.

A aby pochybností nebylo málo, existuje ještě jedna místní tradice o vzniku názvu naší obce. Mohl prý vzniknout ze slov „Jít na kov“. Úsměvné, že? Jen do té doby, než si uvědomíme, že kolem obce od jihu až na západ byly ve středověku doly.

A jak se jméno naší obce v minulých staletích měnilo? V roce 1269 to byl JUTHCOV, v roce 1314 JUTKOV, v roce 1464 je uváděn Beneš z Tupadl pán „in Gilmye et in GITKOWIE“ (na Jilemníku a na Jitkově). V roce 1544 je stále uváděn GITKOW. Před Bílou horou v roce 1615 se píše, Jiří st. Mitrovský z Nemyšle a na JITKOVĚ. V roce 1654 je opět uvedeno GITKOW. Potom nám jméno samozřejmě poněmčili na JITKAU, na mapě z roku 1770 jsou uvedeny dva názvy JTKAU i GTKAU, v roce 1838 je na mapách uváděno JTTKAU a nebo JTTKOW, čtete správně bez „i“, (asi jim překáželo) a s dvěma TT. V roce 1845 se opět objevil název JITKOV, a to opravdu s krátkým „i“. Na razítku z roku 1854 je uveden název Gitkow. Později, např. v roce 1918 JÍTKOV s dlouhým „í“. Až do obsazení naší republiky hitlerovským Německem v roce 1939 se užívaly souběžně oba názvy, i když v úředním styku se užívalo zpravidla krátké a dlouhé se objevovalo zejména ve třicátých letech.

*

STRUČNÉ DĚJINY OBCE

V nejstarších dobách patřil Jitkov ke zboží Smila z Lichtemburka, který ji v roce 1269 vy-měnil s pohledským klášterem za vesnici Pňov u Nymburka.

V roce 1424 byl vypálen pohledský klášter cisterciaček husitskými vojsky při tažení na Ronov a Přibyslav a ves se z dosud neznámých důvodů objevila ve vlastnictví Beneše z Tupadel -1464.

Lukavečtí z Lukavce prodali ves roku 1536 Předbořským z Předboře, kteří zde postavili tvrz – poprvé se připomíná v r.1574.

Za vlastnictví Adama Náze z Chřenovic – 1581 – 1953 se poddaní dvakrát vzbouřili nejen proti hrubému zacházení, ale hlavně kvůli jídlu. Vymohli si na vrchnosti, aby ryby mohli dostávat k jídlu „jen“ pětkrát týdně.

Za Mitrovských z Nemyšle dosáhla tvrz svého vrcholu. Pod tvrz spadaly vesnice Jitkov, Oudoleň /Údolen/ a Slavětín /Slabatín/. Pavel Mistrovský z Nemyšle na Jitkově a Smylově tvrzi zemřel na místní tvrzi 30.března 1605 a je pochován v hrobce borovského kostela. Jeho syn bojoval s branným lidem r. 1620 v bitvě na Bílé Hoře a byl odsouzen k velké peněžní pokutě. Jeho dcera se provdala za Bořeně ze Lhoty a Jitkovský statek se stal součástí Vilémovského panství 1638 – 1676. Z této doby je velmi zajímavý soupis poddaných podle víry z roku 1651.

Komisaři od soudu zemského zřízení prodali ves r. 1676 Marii Magdaléně Dobřenské a ta ho za dva roky prodala Janu Ctiborovi Jenikovi Zásadskému z Gamsendorfu. Ten statek 17. července 1693 prodal Ferdinandovi, knížeti z Ditrichštejna. V tomto roce ukončil činnost místní pivovar, sladovna i pila. Z tvrze se stala sýpka. A s bývalým maji-telem odešlo na dvě desítky sloužících.

Za Ditrichštejnů sice tvrz upadala, ale velký hospodářský dvůr prošel kolem roku 1730 náročnou rekonstrukcí. Kolem roku 1830 byla bývalá tvrz zbořena. Při dělení majetku získala Jitkov hraběnka Terezie Herberštejnová a za dva roky ho prodala své sestře Klotyldě Clam-Gallasové. Po ní dědily dcery Eduardina Khevenhüllerová a Klotylda Festeticsová. Po smrti Eduardiny dědila část majetku včetně Jitkova neteř Eleonora Kinská.

V této době byl již dvůr pronajímán. V roce 1922 proběhla pozemková reforma a pozemky bývalého dvora byly prodány jednotlivým zájemcům.

Již od počátku 20 století ubýval počet obyvatel – 1.světová válka, hospodářská krize ve 30.letech, osidlování pohraničí po 2.světové válce, násilné zakládání družstev, rozvoj průmyslu ve městech a v neposlední řadě vynucené slučování obcí. Tak také naše obec ztratila v roce 1964 samostatnost. Za tato období klesl počet obyvatel z 560 až na necelých 190.

V roce 1990 byla využita možnost znovu se osamostatnit a tak po čtvrt století se znovu konaly volby do obecního zastupitelstva.

1.12.1997 převzal starosta obce z rukou předsedy sněmovny Miloše Zemana dekret o používání obecního znaku a vlajky. Motiv znaku a vlajky vzešel z historických událostí provázející dějiny obce. Naše obec byla založena Smilem z Lichtemburka, jehož znakem byli dvě zkřížené ostrve / nahrubo osekané větve napokos/ ve zlatém poli. Po třicetileté válce se v téměř zničené obci usadilo sedm svobodných sedláků / rodů/ a obec byla opět osídlena. Z této historické události byl do symbolů obce přijat lipový list, jako symbol české státnosti a slovanské sounáležitosti. Sedm lipových listů a sedm pruhů na vlajce je vzpomínkou na oněch sedm sedláků a znovuosídlení obce. A konečně zelená barva vyjadřuje lásku k přírodě kolem nás a tak též selský stav.