Písemnými prameny je Libina doložena k roku 1348. Spolu s dalšími okolními vesnicemi náležela k šumvaldskému statku. V roce 1535 se dostala k úsovskému panství, jež bylo v držení pánů z Boskovic. Dědictvím přešla na majitele Bludova Bedřicha ze Žerotína, který ji roku 1568 prodal královskému městu Uničovu. Uničovským městským statkem zůstala Libina až do vzniku vrchnostenského zřízení, město zde mělo mimo jiné příjmy z palírny, mlýna a lesního revíru.

České pojmenování a přejatý německý název Liebau jsou odvozeny od osobního jména Liba a znamenají „Libovu ves, lhotu, stráň“. Již v 17. století byl používán přívlastek Německá /Deutsch/ reagující na německé osídlení této Libiny na rozdíl od sousední Moravské /od 1947 Dolní/ Libiny. Po odsunu německého obyvatelstva byl po roce 1947 změněn úřední název Německá Libina na Horní Libina, od roku 1960 jen Libina. Od téhož roku jsou částmi Libiny obce Dolní Libina /připojena ze zrušeného okresu Šternberk/ a Obědné.