Kájovská škola měla v jihočeském pozdně feudálním školství zvláštní postavení. Ležela na poměrně odlehlém místě a její okolí ožívalo jen občas s příchodem poutníků. Poutnický zájem o Kájov měl ovšem i hospodářskou stránku, o jejíž využití probíhaly v 17. a 18. století vleklé spory mezi zlatokorunským klášterem a českokrumlovskou vrchností. Předmětná budova je doklad těchto sporů, kdy se v historii mísily funkce hospody a školy, posléze pak převládla funkce hospody na úkor funkce vzdělávací, aby nakonec se zavedením povinné školní docházky byl objekt plně využit školou. Budova je hodnotná i archiektonickými detaily raného baroka (bosáže a další omítkové prvky, valené zaklenutí s lunetami).