První písemná zmínka o existenci osady, ležící nedaleko Lišova, mezi Českými Budějovicemi a Třeboní, pochází z r.1362. Tehdy byl jejím majitelem vladyka Vilém ze Slavkova, brzy poté se však vlády nad zdejšími usedlíky ujali mocní Rožmberkové (přip.r. 1379). Před zánikem patrimoniálního zřízení v r. 1848 byl Hvozdec součástí třeboňského panství.
Ve Hvozdci se nedochovaly významnější historické památky, autor návrhů obecních symbolů neměl k dispozici ani žádné sfragistické doklady. Využil proto figury z erbu prvního držitele osady Viléma ze Slavkova (viz příloha), kterou upravila doplnil motivem rožmberské ráže. Jeden z variantních návrhů pak nabízí namísto růže figuru borové šišky coby symbol charakteristické dřeviny rostoucí v okolí, v jiném byla pera z Vilémova erbu nahrazena lipovými listy (staleté lípy nacházející se nu katastru obce). Dominantní modrá barva návrhů symbolizuje četné rybníky v okolní krajině. Z předkládaných návrhů znaku vychází i zjednodušené návrhy praporu obce, vytvořené v souladu se zásadami a zvyklostmi současné české vexilologické tvorby.