Pod jestřebským hradem vznikla farní ves Krušina, prvně jmenovaná roku 1352 a od r. 1405 označována jako městečko. Není však jasné, zda tato obec ležela SZ od hradu na břehu Novozámeckého rybníka nebo se jedná o dnešní polohu s jiným jménem. Před polovinou 15.stol. mizí z pramenů jméno Krušina a okolo r.1480 má již obec jednoznačně stejné jméno jako hrad, tj. Jestřebí. Kdy bylo povýšeno na městečko není známo, ale od počátku je centrem řemesel a obchodu nevelkého jestřebského zboží. Již r. 1407 se zde uvádí mlýn, v 16.stol. zde fungoval pivovar. To již bylo Jestřebí součástí rodící se domény Wartenberků s centrem na Novém Zámku v nedalekých Zahrádkách. Většina obyvatel se živila zemědělstvím, ale pro špatnou bonitu půdy to nedostačovalo a zemědělství se kombinovalo s řemesly, doloženými od 16.stol. Řemeslníci se postupně sdružovali do cechů, z nichž je doložen první r.1706, a to pro zedníky, kameníky a pokrývače. Tehdy již mělo Jestřebí statut městečka a jeho široká paleta řemeslnických cechů fungovala i pro řadu obcí v okolí. Na přelomu 18. a 19.stol. zde bylo nejméně 13 cechů, z nichž některé sdružovaly i více řemesel. Působilo zde 32 cechovních mistrů, mistr mlynářský a hostinec. Kromě rozšířeného lukařství se zde pěstoval i chmel.

Okolo r. 1806 byla dokončena císařská silnice od Mladé Boleslavi na Lípu a Rumburk, na níž byla v Jestřebí napojena silnice na Prahu, která se až doposud městečku vyhýbala. To znamenalo impulz pro rozvoj výročních trhů, jichž bylo až 6 do roka. R.1867 byla dokončena železniční trať z Bakova do Lípy se stanicí "Habichstein" - Jestřebí a to vedlo k rozvoji vyhlášených dobytčích trhů v městečku. Do r.1900 se konaly na návsi a potom pro ně bylo zřízeno tržiště v uličce za školou. Za nákupem dobytka sem jezdili vlakem obchodníci až z Holandska. Po uzavření obchodů probíhal před školou jarmark se zbožím místní produkce, ale i s výrobky z okolních měst, jako např. cukrovinky z Dubé a obuv z Mimoně. Městečko vybavené poštou, záložnou, četnickou stanicí, třemi pekaři, sedmi hostinci, dvěma řezníky atd. Takto fungovalo až do r.1945.

(převzato od Vlastimila Hada)