Vesnice Václavov u Bruntálu vznikla v roce 1950 sloučením dvou dříve samostatných vsí - Dolních Velkrub a Horních Velkrub, současně přejmenovaných na Dolní a Horní Václavov. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1405. Dolní Václavov byla sedlácká vesnice obklopená lesní krajinou. Zaujímala území o rozloze 1 632 ha, z obou obcí je tou starší. Do roku 1385 se jmenovala Nikolsaus. Tehdy toto území spadalo pod svrchovanost opavsko-hlučínského vévody Mikuláše III. Od 1. října 1405 nesla vesnice název Nieder Wildgrub. Až v roce 1444 došlo k přičlenění Dolních Velkrub k Bruntálsku. Až do roku 1945 byla obydlena pouze německými obyvateli. Za každým domem se dodnes rozkládají menší nebo větší výměry polí, které sahají až k vedlejším vesnicím, na jihozápad k Malé a Velké Štáhli, na severozápad k Břidličné a na severovýchod až ke Starému Městu. Hranice Malé a Velké Štáhle byla zároveň hranicí mezi okresy a zároveň zemskou hranicí mezi Slezskem a Moravou. Horní Václavov je 3 km dlouhá vesnice o rozloze 1 251 hektarů, ve které většinou stála selská stavení. Tato část připadla v letech 1384-1390 do vlastnictví opolského vévody Vladislava a v roce 1405 ji získal vévoda Mikuláš. Do roku 1385 se dle kronik Václavov jmenoval alde Wiltgrub, lidé se zde živili převážně zemědělstvím. Roku 1474 se Horního Václavova zmocnil český a uherský král Matyáš Korvín. V roce 1789 byla postavena jednotřídka, ze které se později stal obecní dům. Až v roce 1872 byla postavena nová škola, která byla v roce 1902 navýšena o jedno podlaží. Největší stavební akcí byla výstavba elektrárny, která se nacházela na území Malé Morávky a Václavova. V Horním Václavově stála pila a mlýn, které napájel proud z vodní elektrárny. Do roku 1945 byla obec osídlena převážně německým obyvatelstvem a po jeho odsunu klesl počet občanů v obci téměř na polovinu.