Ves Horní Životice se poprvé připomíná v roce 1265 jako majetek velehradského kláštera. Od počátku 15. století tvořil Horní Životice samostatný statek, v jehož držení se rychle střídaly slezské zemanské rody. V roce 1531 Jan z Bobolusk vložil statek Horní Životice do zemanských desek opavským bratrům, Janovi, Albrechtovi a Štěpánovi z Vrbna, kteří ho připojili k panství VelkéHeraltice. Další osudy Horních Životic přímo souvisejí s osudy velkoheraltického panství.

V roce 1600 prodal Štěpán z Vrbna panství i s Horními Životicemi Zikmundovi Sedlnickémuz Choltic, jehož syn jej záhy prodal Bohuslavovi Pavlovskému z Pavlovic, aby ho roku 1623 získaliOppersdorfové, kteří panství rekatolizovali. V roce 1668 získal panství Velké Heraltice s HornímiŽivoticemi hrabě Jiří Štěpán z Vrbna, ale jeho syn prodal toto panství v roce 1694 velehradskému klášteru, který je dále prodal v roce 1767 opět Vrbnům – hraběti Evženovi z Vrbna. Vrbnovéspravovali velkoheraltické panství s Horními Životicemi až do roku 1840, kdy ho koupili Mitrovštíz Nemyšle. O rok později panství získala hraběnka Kinská. Majitelé velkoheraltického panství v průběhu uvedených let Horní Životice častokrát zastavovali příslušníkům nižší šlechty.

Když byla v polovině 19. století zrušena patrinominální správa, připadly Horní Životice okresu Bruntál, v rámci kterého zůstaly až do roku 1949, kdy byly převedeny pod okres Opava.

Po poslední územní reorganizaci v roce 1960 připadly opět k okresu Bruntál.

Běhěm popisovaných let byl v Horních Životicích postaven lihovar, mlýn, mlékárna a v roce 1850 zahájil Rotschild v okolí Horních Životic těžbu železné rudy. Těžilo se až do roku 1904, kdy byla těžba zastavena. V obci byl dále postaven filiální kostel svatého Mikuláše z 2. poloviny 20. století. Nad obcí se tyčí dřevěný větrný mlýn, o kterém se hovoří již v roce 1882. Této části obce se říkáFrantiškov. V roce 1903 byla v obci postavena první horní část vodovodu, druhá část pro dolní konec obce byla dokončena v roce 1912.

Tak jako okolní obce i Horní Životice byly tvořeny většinou německým obyvatelstvem, o čemž svědčí i záznam v kronice z roku 1945, kde se uvádí, že obec měla 80 obyvatel národnosti české a 600 národnosti německé. Po odsunu Němců v roce 1946 se do obce nastěhovali v rámci vládního plánu osídlení čeští zemědělci a živnostníci především z Tiché u Frenštátu nebo se jednalo i o tzv. volyňské Čechy. Toto složení obyvatelstva je dosud zachováno, starší generace zde žijí dodnes, ale obec se pomalu vylidňuje, protože mladí odcházejí za prací do měst a z rodinných domků se postupně stávají víkendové chaty.