Katastrální 428 ha a politická obec, jest vzdálen 14,4 km západně od Tišnova a leží v nepatrné dolince, jíž protéká potůček. Do dědiny vedou od nepamětných časů tři cesty. Půdorys obce podobá se nepravidelnému trojúhelníku, na obvodu jsou grunty, v prostředku chalupy. U domů jsou zahrádky před okny.
Ves se připomíná r. 1353, kdy Jitka, manželka Nepokojova dvůr s poli v Rojetíně a mlýn s lukami, lesy a jiným k tomu dovru příslušenstvím prodala Hynkovi z Olší a synům, téže paní prodal Petr, plebán tasovský, ve Třech Dvořích dvůr se vším příslušenstvím. Mikuláš z Rojetína daroval manželce své Anně právem věnným 75 hr. na vsi Rojetíně na 6 lánech a na všem co tam měl.

R. 1793 bylo zde 21 domů se 152 obyv., r. 1839 24 domů 220 obyv., r. 1900 32 domů 257 čes. a kat. obyv., r. 1921 36 domů 250 obyvatel/248 Č., 1 N., 1 cizozemec, 249 katolíků a 1 čsl./
Z katastru jest polí 258 ha, luk 24 ha, zahrad 1,85 ha, pastvin 30 ha, lesů 101 ha. V obci jest dvůr panství osovského. Ve dvoře bydlel myslivec, jenž spravoval lesy u Rojetína, Vickova a Nové Vsi. U dvora robotovali Rojetínští, Vickovští a Novočeští. Vymlácené obilí odváželi do Osové. Ve dvoře byla palírna a ovčírna. Chov ovcí zanikl i myslivna před 60lety přeložena do Vickova. Dvůr Rojetínský má asi 60 ha polí a 120 ha lesů. Lesy jsou povětšinou na příkrých stráních u řeky Libochůvky.
Z pololánu robotovali 3 dni koňmo, čtvrtník 2 dni pěší, domkař 13 dní ročně. Daně se platilo vrchnosti asi 24 zl., 24 kr., a na útraty tolar. Mimo to dávali Osovou 60 smržů. Výkup z roboty byl z pololánu 50 zl.
Ves jest přifařena a přiškolena do Žďáre. Jest zde zvonička.
Desátek faráři z ½ lánu byl asi 2 mandele obilí. Výkup z desátku asi 40, 20 a 10 zl. Učitel při svých sbírkách dostával libru másla, čtvrt žita a ze žáka 8 kr. Výkup od dávek těchto byl asi 7 zl.

Jména tratí, na Vápenicích, Urbany, Otloukalky, pod Plačkem, Zlíbky, Ouvaly, Patačky. V lese Urbanech stojí nízký kamenný kříž starobylý. Pečeť obecní před rokem 1749 má ve znaku srdce a nápis: DIEDINA ROETIN.
V Rojetíně býval Rychtář a pak starostové. Z rychtářů v pamětï jest Večeřa a Kundýsek. Ze starostů nejdéle byli Jakub Kadlec.
Živností Rojetínských  bylo polní hospodářství a jest dosud. Jako zlá neúrodná léta jmenují se r. 1848, 1866. 1890 a 1901, krupobití r. 1868. Mimo to dělají velké lijáky na polích ohromné škody.
Dnes jsou v Rojetíně dva pololáníci mající po 40 jit. polí, 13 čtvrtníků po 23 j. půdy, ostatní jsou domkaři mající po různu půdy. V Kojetíně jest nálev pálenky ve dvoře v palírně a hostinci. Mimo to v palírně krámek.
Nejdéle drží rodný dům rodina Kadlecova, dále Šturmova, Matýskova, Crhova, Krejcarova, Záklusníkova.
V obvodu obce v panském lese “na Stráni“ na pravém břehu Libochůvky jest patrné místo nějaké tvrze. Lid říká tam “na hrádku”, znatelny jsou valy, příkop a nízké zbytky zdi. Pole kolem patřila k ní. Za válek přestěhovali se kovář do Rojetína, kovárna pak zbořena. K Rojetínu patří samota, ležící na břhu Libochůvky v hlubokém údolí, jest to živnost rolnická, patřící Cyrilu Machovi. Lid říká samotě té “na řekách“.