Ještě na konci 16. století bylo území dnešní obce pokryto rozsáhlými lesy. V roce 1598 podal „muž znalý výroby skla“ Peter Wander majiteli libereckého panství panu Melchioru z Redernu žádost, aby mu zde bylo povoleno založit podnik, kde by „průsvitné tabule snad vyráběti mohl“. Jeho žádosti bylo vyhověno a tak zde vznikla rozsáhlá sklářská huť. Okolo ní brzy vznikla celá ves, která dostala, zřejmě na paměť Melchiorova otce Bedřicha I. (Friedricha) z Redernu, jméno Bedřichov. Sklárna byla v provozu 209 let a poskytovala obyvatelům obce práci. Uživit se v tomto kraji vzhledem k nepříznivým klimatickým podmínkám nebylo lehké. Dlouho zde ležel sníh a kamenitá půda byla jen těžko obdělávatelná. Dobře využívat se daly k chovu dobytka pouze okolní louky. Dobře se využívala také rozsáhlá naleziště rašeliny. V první polovině 19. století byla rašelina důležitým zdrojem příjmu obyvatelstva. Využíváno bylo i další přírodní bohatství - na pilách se zpracovávalo dřevo a také žula a křemen, nejrozšířenější nerosty v Bedřichově, nalezly své uplatnění při všech stavbách. Později byla opět řada obyvatel, podobně jako všude v okolí, zaměstnána ve sklářském průmyslu - v brusírnách a mačkárnách skla, které v obci vznikly. Zejména ženy a děti pak našívaly doma knoflíky a navlékaly skleněné perle. Vyrobené zboží se dopravovalo do exportních závodů v Jablonci nad Nisou. Dodavatelé skla měli od roku 1890 zvláštní společenstvo. Sklářský život zde zanikl až s odchodem německého obyvatelstva.
Zprávy o školním vyučování v Bedřichově pocházejí ze druhé poloviny 18. století. Tehdy se vyučovalo sedm až osm měsíců v roce v místnostech, které byly k tomuto účelu postupně pronajímány. Mezitím, co se majitel bytu se členy své rodiny věnovali svým záležitostem, učil učitel v jejich bytě děti. O zřízení samostatné filiální školy se začalo jednat v roce 1851, školní budova byla dokončena v roce 1864. Titul samostatné jednotřídní obecné školy dostala bedřichovská škola v roce 1869 a postupně byla rozšířena o 2. a 3. třídu. Stará budova již nevyhovovala novým požadavkům a tak se obec rozhodla postavit budovu novou. První vyučování v ní bylo zahájeno v roce 1887 a děti se zde vzdělávaly již ve čtyřech třídách.
Poštovní úřad byl v Bedřichově zřízen v roce 1894, telegraf vyťukával zprávy od roku 1899 a telefonní ústředna zde fungovala od roku 1923.
Horním Bedřichovem vedla Hutní cesta z Kristiánova do Rýnovic, která sloužila sklářským hutím, stojícím uprostřed hor. Silnice z Janova do Bedřichova byla postavena až koncem 19. století. Do té doby byl Bedřichov jen zapadlou, vysoko v horách položenou obcí s nepříliš kvalitní vozovou cestou. Připomínkou těchto časů je i celá řada dřevěných a kamenných lidových chalup.