Obec Nové Bránice, před rokem 1946 Německé Bránice, úředně byl nový název schválen 3. května 1947, leží na pravém břehu řeky Jihlavy, 5,8 km jihovýchodně od Ivančic, 198 m nad mořem. Byla založena  po bratrovražedné bitvě Čechů s Moravany, mezi Přemyslovci, českým knížetem Bedřichem a  markrabětem moravským, Konrádem Otou dne 10. prosince 1185 u Loděnic.

Od založení do roku 1276 patřila osada klášteru Rosa coeli (Růže nebeská) v Dolních Kounicích. Toho roku byly Bránice darovány příznivkyni kounického kláštera paní Mačce. Po její smrti roku 1306 si obec přisvojil klášter Želivský se všemi náležitostmi, tj. se zámeckou budovou s kaplí, panským dvorem, mlýnem, lesy, lukami a pastvinami.         V roce 1594 se dostaly prodejem pražskému klášteru Strahovskému. U kláštera na Strahově zůstaly do roku 1808, až alodní statek Německé Bránice byl prodán za 46 000 zlatých Josefu hraběti z Ditrichštejna, jenž jej připojil ke svému svěřenství dolnokounickému. Po jeho smrti roku 1858, vymřel tento rod po meči. Došlo k dělení majetku mezi jeho čtyři dcery. Nejstarší Terezie, provdaná za hraběte z Herberštejna získala mimo jiné i Bránice. Od roku 1895 byl majitelem její syn Jan Josef hrabě z Herberštejna, který za první pozemkové reformy nařízené zákonem z roku 1919, postoupil dne 22. 8. 1923 kounické panství České akciové společnosti rolnického cukrovaru v Olomouci. Přitom zbytkový statek Dolní Kounice byl prodán získal Augustinu Špinarovi a zámek Emilu Tomcovi.

Vrchnostenský zámek s kaplí, který stával v Panské zahradě, kde se po zániku kounického kláštera ještě v 18. století sloužily mše svaté a byl obydlen do roku 1832, zbyl jen kousek zdi, která  připomíná místo, kde přebývala poslední samostatná vrchnost – klášterníci Strahovští. Posledním knězem, který v Německých Bránicích působil a v roce 1798 zemřel, byl P. Oktavian Prudký.

Obec vlastnila starou pečeť s nápisem: »PECZET NIEMECZKY BRANICZ 1658« a se znakem dvou křížem položených košířů a rádla.
1.prosince 1997 udělila Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR naší obci znak, odvozený od pečetě a prapor.

Obec vlastnila obecní cihelnu, kterou pronajímala.

V I. světové válce bylo narukováno z naší obce asi 120 mužů. Domů se nevrátilo 11 mužů a dvá zemřeli na následky válečných útrap.
Těsně před koncem druhé světové války, v měsíci dubnu 1945, byla naše obec odstřelována minami a byli zabiti dva muži a sedm žen, jeden muž a jedna žena byli zraněni. V pátek 4. května byli naši muži od 10. let odvedeni pod německým velením do Maršovic, kde byli internováni až do konce války. Naše obec byla osvobozena v úterý 8. května 1945 a v týž den se vrátili i naši muži z Maršovic. Z koncentračních táborů se nevrátil jeden náš občan a dva naši rodáci.

V roce 1919 byla zařízena elektřina  v obci nákladem 92.000 korun.

Dne 12. května 1949 byl dán do provozu místní rozhlas nákladem 151.537,10 Kčs místní rozhlas.
V měsíci srpnu 1974 dokončili zaměstnanci Kovopodniku města Brna rozsáhlou rekonstrukci místního rozhlasu. Původní rozhlasové zařízení z roku 1949 dosloužilo. Nový rozhlas byl vybudován nákladem 74.000Kčs. Tuto akci financoval Odbor kultury ONV Brno-venkov.