Patrně nejpůsobivějším z Heinzových děl ze souboru jezuitských plenérových skulptur je socha Panny Marie z roku 1746, situovaná v současnosti v severním rohu přímětické návsi naproti bývalému vrchnostenskému dvoru. Na zděném tarasu umístěný vysoký čtyřboký sokl s výraznou tektonikou nese zeměkouli ovinutou páskou s kapitálním nápisem REFVGIVM PECCATORVM (útočiště hříšníků), zdobenou hlavičkami andělů vzhlížejících vzhůru směrem k Panně Marii, která stojí na vrcholu zemského globu. Immaculata je zobrazena v uvolněném postoji v měkkém kontrapostu, nohama drtí hlavu hada nad srpkem půlměsíce. V náručí drží malého Ježíše, jehož opírá o levou část trupu a nataženou pravicí jej zespodu přidržuje. Obě postavy mají na tváři jemný úsměv a klidný výraz, zvýrazněný jemně splývající přiléhavou drapérií jejich oděvu s mělkými záhyby a přirozenými objemy. V přední části kamenného podstavce sochy se v okrasné kartuši dochoval sedmiřádkový latinský kapitální nápis s chronogramem k roku 1746. VENERATIONI / DEI PARAE VIRGINIS / A / LABEOR IGINALI / EXEMPTAE / EREXIT /SOCIETAS IESU //.