Empírová obecní kaple vznikla v 1. polovině 19. století nejspíše renovací starší kaple. Volně stojící omítaná čtvercová stavba se stejně širokým a vysokým půlkruhově založeným kněžištěm, sloupovou edikulou před vstupem, trojúhelným štítem a sedlovou střechou, přecházející nad kněžištěm v půlkužel (krytina eternit). Na hřebeni sanktusová věžička s lucernou pobitou eternitem a cibulí (pokrytou drobnými tvarovanými destičkami břidlice). Vnějšek je členěn po celém obvodu toskánskými pilastry na společném soklu, nesoucími kladí s triglyfy ve vlysu. Průčelí vrcholí trojúhelným štítem s prázdným tympanonem. Boční okna (po 1 z každé strany) jsou nahoře segmentově zaklenutá, v ose jedno okénko půlkruhové (termální), všechna v plochých šambránách. Před pravoúhlým vchodem po stranách schůdků představena nyní neúplná edikula ze dvou toskánských sloupků na hranolových podstavcích (s vodorovným překladem rovněž s kamenným členěním jako kladí, v jehož vlysu je reliéfně tesaná ornamentika - mořská pěna. Za vstupem následuje stlačený oblouk, odpovídající rozpětím triumfálnímu oblouku. Loď zkrácená obloukem, má mírně šířkovou dispozici, je plochostropá s fabionem. Kněžiště je zaklenuto konchou, při jejíž patě probíhá profilovaná římsa, přetažená i přes polopilíře triumfálního oblouku. Nad mensou segmentově zakončená nika. Podlaha cihlová.