Sobotín (Zöptau, Zepta, Zeyptendorf, Sobecinna) je jedna z nejstarších hornických osad na Šumpersku. Původ jména pochází od osobního jména Sobota. Německý název Zöptau byl převzat z českého. Součástí obce byla osada Štětínov. V roce 1961 byly k Sobotínu připojeny Rudoltice již dříve sloučené s Klepáčovem, roku 1975 byly připojeny Vernířovice a roku 1980 i Petrov nad Desnou s osadou Terezín. Katastr se tak rozrostl až na 7728 hektarů. Po referendu v roce 1993 se v roce 1994 Vernířovice osamostatnily. V roce 1995 se uskutečnilo referendum o osamostatnění Petrova nad Desnou, bylo však neúspěšné. 

Katastr samotného Sobotína měřil 1208 hektarů a byl většinou pokryt středně vysokými kopci. Sobotínské údolí svírá ze severovýchodní strany Čapí vrch (538 m) a Smrčina (670 m), ze strany jihozápadní Petrovský vrch (778 m) a na východě Havraní vrch (778 m). Nadmořská výška obce kolísá mezi 405 - 510 metry a vine se úzkým údolím Klepáčovského potoka podél silnice Šumperk - Ostrava. 

Roku 1351 je v Sobotíně uváděn kostel s farou. Uvádí ji listina, kterou bylo založeno litomyšlské biskupství. ( Přesné datum vzniku však není známo). Ves sama byla střediskem malého panství, o jehož majiteli existují jen kusé zprávy. Dědiční rychtáři byli chráněni pány od roboty udělenými výsadami. Z významnějších rodů je zmínka v roce 1399 o pánech z Kravař a v první polovině 15. století jsou uváděni jako majitelé Kunát Šilstrát a Machna ze Sobotína. V druhé polovině 15. století se soudil známý šlechtic Jiří st.Tunkl z Brníčka o sobotínské panství s tehdejším držitelem rytířem Jindřichem z Lazů. Pak připadlo toto panství (zboží) českému králi Vladislavovi II. Jagelonskému, který roku 1496 přepustil tvrz a ves Sobotín i s železným hamrem držitelům úsovského panství pánům z Vlašimi. Ti již následujícího roku panství prodali. Z dalších majitelů jsou nejznámější páni ze Žerotína, kteří získali Sobotín roku 1504. Dočasně byl v letech 1558 až 1578 držitelem statku Václav Berka z Dubé, za něhož byla v obci fara, rychta, hamr a dvůr. Potom Žerotínové připojili sobotínský majetek k losinskému panství. Po jeho rozdělení přešel trvale k panství vízmberskému.

Sobotínská fara byla za majitele Jana Žerotína obsazována luteránskými pastory. Tehdy byla významná i sobotínská škola, připomínaná již před rokem 1565. Fara po Bílé hoře zanikla a byla obnovena, pochopitelně jako katolická, teprve roku 1676. Za pastora Göpperta byl v roce 1605 postaven kostel sv. Vavřince. Ten je v letech 1780 - 1792 rozšířen a v letech 1845, 1937, 1964 a 1994 opraven. V sobotínském kostele došlo za faráře Schmidta ke známé události, která byla záminkou k zahájení čarodějnických procesů. Vernířovická žebračka totiž vyjmula po přijímání z úst hostii, neboť se tehdy věřilo tomu, že pokud podá hostii krávě, bude lépe dojit. Její čin byl však zpozorován, žebračka zatčena a vyslýchána. Za domnělé čarodějnictví byli upáleni rychtář Jan Axmann (1682) a jeho manželka Dorota (1683).

Počátkem 14. století se v okolí Sobotína dolovalo. Již v této době zde existoval hamr a upravený vodní systém. Na počátku 17. století tu stály vysoké pece, železné hamry a slévárny. Zásluhou Ondřeje Eisenbacha z Podgorze ( z Haliče) byla v Sobotíně postavena malá zbrojovka. Později se přeorientovala na výrobu drátu. Po jeho smrti nový majitel, hrabě Mitrovský, se rozhodl dosavadní železářskou huť přestavět. V této době pracuje v Sobotíně řada zahraničních odborníků. Od roku 1844 sobotínské železárny vlastní bratři Kleinové, přikoupili zbrojovku a vylepšili za pomoci profesora Riepla staré báňské a hutní zařízení. V letech 1852 - 1883 byl Sobotín střediskem rakouského železářského průmyslu. Pobočné železárny najdeme ve Štěpánově u Olomouce, v Bedřichově u Oskavy, hutě měli i v Železné u Vrbna pod Pradědem. Svou podnikatelskou aktivitou byli zapojeni i v řadě podniků tehdejšího Rakouska - Uherska. V Sobotíně zajišťovalo výrobu 2000 lidí. Neschopnost konkurovat větším podnikům a vyčerpanost rudných ložisek přivedlo postupně železárny k úpadku. Tento pokračoval i ve 20. století, až konečně v roce 1920 byla výroba v sobotínských železárnách definitivně zastavena a převedena na jiný výrobní program. Ani ten však neměl dlouhého trvání. Definitivně ukončení činnosti nastalo v roce 1931. O rok později, tj. v roce 1932, zde začíná působit firma Velamos - Heinz - výroba jízdních kol.

 * 

Podle lánového rejstříku bylo v roce 1677 v Sobotíně 72 usedlíků a jedna poustka. V roce 1834 již žilo ve 147 domech 1128 obyvatel. Při sčítání v roce 1869 má Sobotín 2069 obyvatel a 204 domů. V roce 1900 žilo ve 237 domech 1887 obyvatel. Při dalším sčítání, které bylo v roce 1921 v Sobotíně 244 domů s 1641 obyvateli a v roce 1930 zde stojí 251 domů s 1457 trvale přihlášenými obyvateli. Statistika v roce 1950 uvádí 226 domů s 1013 obyvateli. Podle výpisu z katastru nemovitostí nalezneme v roce 1999 celkem 327 domů s čísly popisnými a 2 domy s čísly evidenčními, ve kterých žije 1273 obyvatel. 

V roce 1900 je v Sobotíně 1160 ha hospodářské půdy (z toho pole 729 ha, lesy 287 ha, louky 53 ha, pastviny 53 ha, zahrady 38 ha). Dále je zaznamenáno 68 koní, 477 krav, 174 prasat. O sto let později bychom našli v téže obci 1208.6 ha různých druhů pozemků (z toho pole 296.3 ha, 579.2 ha lesy, 11.4 ha louky, 154.2 ha pastviny, 54.9 ha zahrad, 13.9 ha vodní plochy, 21.4 ha zastavěné plochy, 76.9 ha ostatní plochy). Podle soupisu majetku z roku 1930 se v Sobotíně nalézaly např. dva mlýny (1930), dvě pily (1924), elektrárna (1924), oděvní družstvo "Rozvoj" (1926), spolkový konzum (1892), obchody se smíšeným zbožím (1888). Dále byla v obci záložna (1930), pošta (1871), železniční stanice (1871), lékař (1885), závodní nemocnice železáren (1880), řada ozdravoven, dům Diakonie německé evangelické církve (1925), Hasičský spolek (1877), Německá kulturní společnost (1924), německá cvičební jednota (1920), sokol při české menšinové škole (1930). 

Farní škola je doložena již před rokem 1565. Škola v Sobotíně je evidována od roku 1853 a v osadě Štětínov vzniká roku 1853. Samostatnost získala v roce 1873. Česká menšinová škola vznikla v roce 1925 a německá rodinná škola evangelické církve v roce 1925, lesnické učiliště (1948) a učiliště pro prodavačky a kuchařky (1962). Od roku 1949 působí v Sobotíně akademický sochař Jiří Jílek a od roku 1973 akademičtí malíři Anežka a Miroslav Kovalovi. 

Od roku 1880 je Sobotín významným kulturním a turistickým střediskem. Jako vhodné výchozí místo pro turistické trasy je zaznamenáno i v císařsko - královském turistickém průvodci z roku 1908. Svůj obchod s obuví zde měla firma "Baťa". Zámek se přestavuje v letech 1844, 1892, 1967 a 1991. Mauzoleum rodiny Kleinů je dostavěno v roce 1887. V roce 1997 se stává majetkem obce a dne 4. prosince 1999 byly ostatky rodiny Kleinů uloženy do společné hrobky na místním hřbitově. Jednotné zemědělské družstvo bylo založeno v roce 1951 a v roce 1964 přešlo do šumperského státního statku, po roce 1990 zde působí AGRO Měřín. 

Ve 20. století postihly Sobotín dvě velké povodně (květen 1927 a červenec 1997). V návaznosti na povodeň v roce 1997 byla pro postižené občany provedena nástavba panelového domu, kde vznikly 3 byty. V roce 1998 byla opět otevřena opravená železniční trať do Sobotína, která je ve vlastnictví "Svazku obcí údolí Desné". 

V letech 1982 - 1987 je provedena výstavba vodovodu v Petrově nad Desnou a částečná kanalizace v Sobotíně v prostorách čp. 20 - 21 a 220 . V roce 1993 byla zahájena výstavba kanalizace obce, která pokračovala v letech 1999 - 2000. Vybudování obecního vodovodu a plynu se uskutečnilo v letech 1999 - 2000. V roce 2004 byl dokončen rozvod plynu v Petrově nad Desnou. Výstavba Domu s pečovatelskou službou byla dokončena a otevřena v roce 2000. V roce 1999 se Obecní úřad Sobotín stěhuje do budovy zrušené zvláštní školy Sobotín. 

Historie Sobotína je úzce spjata se sobotínskými železárnami. Nelze je od života naší obce oddělit. Byly slavné. Přijížděli sem věhlasní odborníci,kteří se snažili poznat způsob výroby, který byl pro tyto železárny charakteristický. Na konci tohoto století si již jen pamětníci vzpomenou na zbytky zdiva ukryté v husté spleti houštin v prostoru dnes již neexistujícího smetiště, které po dlouhou dobu označovaly místo, kde stávaly druhé největší moravské železárny druhé poloviny 19. století. Podnik proslavil jméno Sobotína po celé střední Evropě. Dnes jen místní názvy "Na turbině", "V dolině", hromady vyvezené hlušiny a zbytky strusek nám připomínají, že se zde zpracovávala železná ruda.