Ve středověku obec měnila majitele, mimo jiné patřila panství deblínskému a od r. 1470 byla prodána královskému městu Brnu.  Lažánky se vyvíjely podél podlouhlé návsi, zastavené objekty školy a Lažánecké hospody. Návsi dominuje farní kostel Nejsvětější Trojice, původně gotická stavba ze 14. století, přestavěná v pozdně barokním stylu v druhé polovině 18. století. V okolí obce je boží muka a velké množství sakrálních památek. V Lažánkách jsou památníky I. a II. světové války. V okolí Lažánek se vápenec těžil již od středověku a obec si tak vysloužila přízvisko "Vápenné Lažánky", pod kterým byla známa na celém území jihozápadní Moravy. První zmínky o pálení vápna v obci pocházejí z roku 1711 a písemně doložené jsou od roku 1802 - z doby napoleonských válek. V první polovině 20. století většina gruntovníků a několik domkařů provozovali vápenictví a vápno rozváželi daleko za Brno. Za vesnicí v lokalitě Kosová vznikla přímo kolonie 12 malých vápenek. kde se pálilo celoročně, až do 30. let minulého století zde bylo vápenictví dobrým živobytím. Z původních pecí na pálení vápna se dochovaly v obci dvě, torzo jedné z nich se nachází za Lažánkami směrem k fotbalovému hřišti v Chrástkách (Havilkova pec) a druhá vápenná pec (Družstevní svépomocná pec) stojí uprostřed kamenolomu. Vápenná pec je symbolicky zobrazena i ve znaku obce.