Vesnice leží 3 km od Sloupu v malé úžlabině se svahem na východ. Jméno značí osadu, založenou na pozemcích, kde byly vypáleny lesy. První zmínka o naší vesnici je z roku 1371, kdy náležela Oldřichu z Boskovic, tohoto roku dal naši vesnici jako věno své ženě. Zdá se, že ves zůstala v jejich rodině až do roku 1540. V tomto roce ji získal spolu s Holešínem od Jaroslava z Boskovic pan Bohuš z Drnovic. V roce 1619 zemřel Jan Drnovský a jeho majetek přešel do rukou jeho sester Kateřiny a Jany. Jana z Roggendorfu zdědila obec Žďár. Další zmínka je v dopisech pana Skřivánka z 16. dubna roku 1595 adresované Bernartu Drnovskému ohledně poddaného Martina ze Žďáru a o jeho pozůstalosti po jeho tetě v Ráječku a o tom, za jakých okolností může být vyvázán z povinností k blanenskému zboží, aby se mohl uvázat v dědictví po svém otci i tetě na gruntě Měšťanovém v Ráječku. Po smrti Jany z Roggendorfu přes jejího syna Karla Ludvíka se dostala obec do vlastnictví Karolíny z Roggendorfu. Ta mimo jiné založila obec Karolín a nechala postavit kostel ve Sloupě. Hraběnka Karolína zemřela v roce1759 a její děti prodaly majetek svému švagrovi Antonínovi Karlovi Salmu za 360 tisíc zlatých. A tak se naše vesnice stala majetkem Salmů až do roku 1945. V 17.století bylo ve Žďáře 19 domů, z nichž po 30 válce bylo 5 pustých. Dříve zde stával dvůr a v roce 1789 byl rozdělen. Roku 1775 zde bylo 39 domů a 258 obyvatel, roku1900 už 85 domů s 626 obyvateli, žilo zde i 7 židů. Obyvatelé se živili rolnictvím, nádenictvím, pálením vápna a děláním štěrku.  Rolníci měli týdně dva dny roboty. Pracovalo se nejen na poli ale i lese. Podsedníci se mohli vykoupit z roboty za 800 zlatých. Pěstovala se zde pšenice, oves, žito, řepa, mák a později brambory. Dále to byl chov dobytka a ovcí, drůbež, husy a kachny . Naši předci se také zabývali včelařstvím. Naše vesnice v roce 1793 měla 230 jiter pozemků a k obecnímu obvodu patřilo 507 ha půdy. Kolem obce byly tratě - Brusná, Kyselý, Luky, Neselovy, Rosochy, Serný, Stodůlky, Díly a Březí. Lesy dříve náležely k velkostatkům. Po roce 1811, za knížete Huga Františka Salma, došlo k velkému průmyslovému rozmachu. Muži ze Žďáru začali pracovat v železárnách v Blansku a dolech na kaolin, které byly otevřeny v katastru Klínek. V roce 1849 byl zahájen provoz na nedaleké železnici, na jejímž budování se podíleli obyvatelé z širokého okolí. Ve Žďáře se začala rozvíjet řemesla a obec se pomalu stávala kovozemědělskou.   Farní osady náležely třem děkanstvím: Jedovnickému, Letovskému a Kuřimskému. Děkanství Jedovnické mělo fary: Blansko, Doubravici, Jedovnice, Lipovec, Molenburk, Ostrov, Petrovice, Rájec a Sloup. Žďár patřil nejdříve do Doubravice a později do Petrovic.