Vanovice (dříve Ivanovice nebo Ejvanovice) leží 7 kilometrů severně od Boskovic na svahu, který zde přechází do úrodné Malé Hané.

První zmínky o obci pocházejí z druhé poloviny 12. století (poprvé je jmenována v listině českého krále Vladislava II. z roku 1176). Jméno obce je patrně odvozeno od jména nějakého církevního hodnostáře nebo knížete jménem Ivan, kterému se dostala do majetku.

Vesnice byla v historii vlastněna mnoha majiteli – a to jak církevními, tak i světskými. Často patřila několika majitelům současně, což nebylo ve středověku neobvyklé.Toto vlastnictví se projevilo i na půdorysu obce, neboť nemá klasický tvar s jednou návsí, ale je to rozšiřující se prostor rozštěpený u kostela ve dvě větve. Dělení obce není pouze fyzické a majetkové, ale i duchovní.

Pro život obce jsou určující dvě církve – evangelická a katolická. Evangelická má v životě vesnice hlubší a důležitější roli. Do roku 1540 byla fara ve Vanovicích katolická, po tomto roce se stala luteránskou. V tomto období byl majitelem obce Kryštof z Hardeku, který byl vyznáním luterán a toto náboženství na svých panstvích podporoval. Luteránská fara se zde udržela až do bitvy na Bílé Hoře. Roku 1622 se stal kostel a fara opět katolický a v tomtéž roce byli nekatolíci z Vanovic vypovězeni, anebo se přeorientovali na katolickou víru. Přesto zůstalo ve Vanovicích i po Bílé Hoře mnoho obyvatel věrných původnímu vyznání a po vydání tolerančního patentu se přihlásilo 35 rodin k evangelíkům a 8 rodin ke katolické církvi.Evangelická církev se ve Vanovicích velmi rychle obnovila a posílila (již v roce 1782 byla podána k císaři Josefovi žádost o povolení stavby kostela, která byla 31.června vyřízena a už 15. října byl odevzdán prozatimní kostel k bohoslužbě. Roku 1826 se začal stavět nový velký kostel, který byl dokončen za 18 let).

Dělení se odrazilo i ve znaku obce, neboť rys dělení je typický a určující pro celou historii obce.

Zbyněk Tajovský