Výrazně kontemplativní pojetí sochy sv. Jana vytvořil sochař Ignác Lengelacher, jenž zpodobil světce v niterném pohroužení a současně s pevným adoračním pohledem na kříž s korpusem Krista podpíraný andělem.

Podle dedikačního nápisu byla statue vztyčena roku 1746 z vůle Kryštofa Artingera, kterého s jejím autorem, Ignácem Lengelacherem, spojoval společný bavorský původ. V Mikulově od 20. do 50. let 18. století usazený sochař se svým dílem výrazně zapsal do zdejší krajiny, přičemž téma sv. Jana Nepomuckého patří v jeho realizacích asi k nejčastějším.

Postava světce je usazena na hmotově odstupněný podstavec se segmentovou profilací základové desky i zakončení vrcholu hranolového podstavce, akcentovaného navíc ještě po stranách poněkud subtilně provedenými volutovými křídly. Základnu kompozice zde vytváří oblačná podstava, na níž je poklekající tělo světce zachyceno při vertikálním pohybu s vpřed natočeným pravým kolenem a souběžném esovitém prohnutí s vrcholem ve výrazně dolů k pravému rameni se sklánějící hlavě. Dynamiku pohybu vyvažují volně před tělo do prostoru předsazené sepjaté dlaně, v jejichž středu se souměrně protínají klidné linie rukou a současně z místa pod nimi vychází jemné, do stran se rozbíhající zřasení draperie oděvu ve spodní části těla.