První písemnou zmínku o existenci osady (pův.Lhotka), ležící 11km sz od Kunštátu, nalezneme v intabulaci z r.1349, kterou jistý Mikuláš Strniště postupuje Lhotku spolu s Brťovím a Bolešínem Artlebovi z Klečan (zaniklé osady u Nedvědice). Když někdy před r.1398 prodávali Artlebovi potomci Artleb a Vilém z Klečan toto zboží Vaňkovi z Mouchnic na Louce, je Lhotka označena již jako pustá. Pod jménem Lhota je v r.1557 uváděna horní část někdejší Lhotky - Hanebnice. V r.1590 ji hr.Jan z Hardeggu prodal Janě Evě z Lichtenštejna ke Kunštátu a součástí kunštátského panství zůstala až do zániku parimoniálního zřízení (1848).

Snad koncem 18., případně počátkem 19.století si lhotští nechali zhotovit oválný obecní typář se stojící postavou biskupa držícího v levé ruce berlu a pravou, spočívající na prsou, snad knihu. Opis majuskulou PECZET OBCE LHOTY (fotografii poskytl obecní úřad ve Lhotě u Olešnice). Ze skutečnosti, že se obyvatelstvo osady živilo v té době především domácím tkalcovstvím, lze usuzovat na sv.Blažeje, mj. také patrona tkalců (i když mezi jeho četné atributy patří i kniha, patrně nejznámějšími jsou dvě zkřížené svíce nebo hřeben).

Symboly tkalcovství (člunek, květy lnu) dominují též předkládaným návrhům lhotského znaku a vlajky. Originalitou vynikají zvlášť ty návrhy, v nichž je člunek prostrčen rohem (rohy – všelijak ozdobené- nalezneme v klenotu erbu vladyk z Klečan), event.svíčkami (atribut sv.Blažeje). Jejich počet je současně narážkou na patrocinium místní kaple zasvěcené Nejsvětější Trojici. Dominantní modrá barva je obecně barvou vody a tedy i symbolem vod místního potoka, jenž dělí obec na dvě části - dolní a horní.