„Paměti o faře ústrašínské jsou stejně staré jako paměti tamějšího statku, neboť vědomosti o nich čerpáme většinou z těchže pramenů. Jako jiné fary na Pelhřimovsku připomíná se i ústrašínská poprvé r. 1352. Asi z té doby si ústrašínský kostel, zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie, až dosud zachoval nejen svou situaci, ale i půdorys a větší část zdiva. Je to jednoduchá stavba s lodí skoro čtvercovitého půdorysu, krytou plochým stropem, s věží v průčelí. Presbytář tříosminového závěru je zevně opřen pilíři, jednou odstupňovanou původní kamennou římsou, a uvnitř je sklenut do jediného svorníku, žebry vyžlabeného profilu, vybíhajícími z prostých jehlanovitých konsol. Vlevo od hlavního oltáře je ve zdi sanktuarium, orámované pravoúhlým profilovaným ostěním, které vybíhá nahoře v nízký trojúhelníkový štít s křížem na vrcholu. Mříž se skládá z plochých pásů, na jejichž křížení jsou připevněny pěti a šestilisté tepané růžice. Kamenné i kovové detaily tohoto sanktuaria jsou tak vysoko zamazány olejovým nátěrem, že se není možno vysloviti určitě o jeho stáří.) Od lodi je kněžiště odděleno triumfálním obloukem, který má dole nizounkou, prostě zkosenou trnož a v náběhu je přerušen konsolovitou původní římsou. Okna presbytáře pozbyla sice svých kamenných ostění, ale dosud si zachovala v hrubých formách svůj gotický tvar.“

„Z chrámového inventáře, pokud pocházel z doby předhusitské, se zachovalo bronzové dveřní tlukadlo v podobě lví hlavy, velmi archaických forem, ale spíše snad již gotické než románské.(Za románské je podkládá Josef Soukup, Soupis památek XVIII. Str. 635n –obr. 226- a 659. Originál je nyní uložen ve sbírkách Národního muzea v Praze, v Ústrašíně je na původním místě jen odlitek s doplněným kruhem. – Zdali z doby předhusitské pochází žulová kropenka (křtitelnice?) polokulovitého tvaru, stojící v ústrašínské sakristii, nelze s určitostí tvrditi.“