První zprávy jsou z roku 1360, kdy zde Štěpán z Radomyšle vlastnil 5 lánů. Od roku 1384 se uvádí jako ma­jetek pánů z Rožmberka a její vlastnictví bylo vztahováno k hradu Helfenburku. Byl zde vladycký statek, který měl Ješek (zemřel 1381) a Ondřej (zemřel 1419). Asi roku 1564 byla Kbelnice postoupena od Viléma z Rožmberka Chvalovi líepickému ze Sudoměře, který ji držel k Čekanicím. V té době zde byla podle A. Sedláčka postavena tvrz. Od Chvalových synů - Adama, Ctibora a jejich mladších bratří byly tvrz, dvůr a ves Kbelnice s blízkou vsí Jemnice prodány Jiříkovi a Zdeňkovi, bratřím z Olbramovic na Oseku. V roce 1596 byla Kbelnice od Oseka oddělena jako díl Zdeňkův, ale protože on sám Osek převzal, byla k němu později zase připojena.

Nástupcem staršího středověkého vladyckého sídla v Kbelnici je hospodářský dvorec čp. 1, jehož obytný komplex budovaný nově v 16. století za Řepických ze Sudoměře byl v pramenech označován jako tvrz. Jejím pozůstatkem je zejména jednopatrová budova při severozápadním nároží dnešního dvora s etážovým renesanč­ním štítem a volutovými křidélky. Uvnitř jsou dnes klasicistní plackové klenby. Za budovou následuje mohut­ný patrový špýchar bez výraznějších slohových znaků se šikmými přizdívkami dvorního průčelí a vzadu stodola s nezřetelným letopočtem 1686 na severním štítě. Dlouhé zalomené stavení při západní uliční čáře dvora, zachycené na katastrálním plánu v r. 1837, dnes již neexistuje.