Mezůnov, Mesanie, Mesaun... Všemi těmito názvy prošla jedna vesnička, jejíž katastr se rozkládá na 306 hektarech pár kilometrů severně od Českého krasu mezi Prahou a Berounem. Její název se nakonec ustálil na jméně Mezouň.

Nejstarší období Mamut Podle archeologických nálezů se předpokládá, že bylo území kolem dnešní obce osídleno teprve v mladší době kamenné (3000 let př. n. l.). V té době se lidé živili zejména lovem a primitivním zemědělstvím. V místech, kde se dnes nachází náves, se kdysi rozkládalo starověké sídliště. Na místa starého pohřebiště se dnes jezdí rekreovat lidé z nedaleké Prahy.

17. století Vojáci z třicetileté války Během třicetileté války (1618 - 1648) byla Mezouň mnohokrát vypleněna cizími ale i vlastními vojsky. Sedláci zde tudíž nebyli schopni dále hospodařit a prodali své statky a pozemky panskému dvoru. V roce 1636 byly poprvé rozorány meze, dvůr byl zveleben a začal dobře prosperovat. Ve vsi byl vybudován rybník a postavena krčma.

18. století Postupem času však dvůr začal vinou nájemníků opět chátrat a také kvůli velké vzdálenosti od panství byly pozemky roku 1781 opět rozparcelovány.

19. století V roce 1818 byla postavena kaplička, která se dochovala dodnes. Dlouholetý horník p. Vekrbauer Významnějším rokem v tomto století však byl rok 1850. V jižní části mezouňského katastru byla objevena ložiska keramických jílů a malířských hlinek (bílé a šedé). Ty se dobývaly následujících 119 let. Jíly byly zprvu používány jako modelářské. Když se však zjistila jejich ohnivzdornost, staly se hrnčířskou surovinou. Bílé malířské hlinky byly velmi kvalitní a vyvážely se nejen do širokého okolí Prahy, ale i na Moravu a Slovensko. První hrnčířská dílna byla založena v roce 1887. Druhá a modernější o sedm let později. V obou se vyrábělo nádobí, malované talíře, mísy, džbánky a nejrůznější sošky. Mezouňské výrobky byly později několikrát oceněny na různých výstavách.