Obec Bošilec je sice stranou od hlavních cest, ale jeho kostel je vidět již z daleka. I ten, kdo neví o tomto kraji nic, zná písničku o bošileckém mostku. Vede přes něj cesta ze vsi ke gotickému kostelu sv. Martina ze 14. století a přilehlé barokní faře.

První písemná zmínka o bošileckém kostele je v německém spise (Topografie historických a uměleckých památek politického okresu Třeboň), kde je původ kostela uváděn v době románsko- gotické, léta 1250 – 1350 a přisuzován je proboštství Všech Svatých v Praze. Zde byl pak Petr z Rožmberka proboštem a logický je proto i další průběh historie s darovací listinou z roku 1355.

O chrámu bošileckém činí se též zmínka v letech 1384 a 1413 (v archivu Bechyňském). Roku 1414 daroval Ondřej z Bošilce (pozdější přídomek ze Bzí) ku chrámu tomuto několik činžovních gruntů s tím závazkem, by se v budoucnu za zemřelou rodinu každoročně Vigilie odbývaly.

V kostele je proslulá kazatelna ve tvaru velryby přenesená sem roku 1786 ze zrušeného kostela sv. Barbory, stojícího uprostřed třeboňských lesů. V Česku se kazatelny obdobného provedení kromě Bošilce dochovaly pouze v kostele sv. Jakuba v Kratonohách a kostele Narození Panny Marie v Mnichovicích. Věž z roku 1836 nahradila původní dřevěnou zvonici.