Bílkův dům postavený roku 1898 byl první architektonickou realizací slavného chýnovského rodáka Františka Bílka (1872 - 1941), který zaujímá v českém umění epochy symbolismu a secese výrazné postavení jako sochař, architekt, kreslíř, grafik, ilustrátor, keramik, autor užitého umění, náboženský myslitel a mystik s literárními schopnostmi. Umělec dům situoval do rámce stávající přírodní situace na pozemku své rodiny, v bezprostřední blízkosti rodného domu. V jeho řešení usiloval skloubit svůj výtvarný názor s chýnovskou stavební tradicí i požadavkem na prostorný, světlý, moderní ateliér. Myšlení, cítění i práce Františka Bílka byly prostoupeny především hlubokou vírou v Krista. Svoji tvorbu chápal jako poslání vykonat uměním "oběť k ozdravení bratří". Sochařský ateliér učinil proto ideově i architektonicky základní a největší prostorou domu.

Chýnovský dům, který Bílek něžně nazýval "chaloupka", je historicky spjat především s jeho ranným dílem, v němž se tříbily a ustalovaly celoživotní umělecké postoje přátelskými styky s duchovně spřízněnými osobnostmi Juliem Zeyerem, Zd. Braunerovou, Otakarem Březinou a dalšími. František Bílek se narodil 6. listopadu 1872. Jeho zájem o výtvarné umění vyvrcholil studiem sochařství u profesora Maudra. Po ročním studiu na pařížské akademii, kde vznikla jeho dvě stěžejní díla "Golgota" a "Orba", se vrátil do rodného Chýnova. Mezi jeho práce patří mimo jiné například "Slepci", "Krucifix" v Chrámu sv. Víta v Praze, Husův pomník v Táboře. Blahoslavův pomník v Přerově a nový chýnovský hřbitov - to jsou galerie Bílkových děl. Umělec zemřel 13.října 1941 v Chýnově.