Archeologický průzkum prokázal na katastru obce sídlištní polohu z období Keltů (200-100 př.Kr.) a náznaky slovanského osídlení s malou slovanskou osadou z 11. až 13.stol. První písemná zpráva o Broumech se vztahuje k manskému dvoru se dvěma lány dědin, který se nalézal v obci. Manství bylo služební a vztahovalo se ke Křivoklátu. 10.března 1358 král Karel IV. Potvrzuje Lutoborovým synům právo tyto dva lány dědin používat. Manský dvůr potkal zlý osud. V době husitských bouří byl vypálen, jeden lán byl rozdělen mezi osadníky a druhý zůstal jako manství robotné. Manství zmizelo v roce 1658. Vlastní dějiny obce začínají prakticky ve stejné době 15.března 1560, kdy jsou Broumy přímo jmenovány v listině Karla IV. danou na Karlštejně. Vzhledem k blízkosti královských hradů a hlubokým lesům patřily okolní lesy k významným honitbám českých králů, což dokládá mimo jiné i pověstmi opředený Králův dub, místo odpočinku krále Václava IV. Hluboký les byl vedle tehdejšího nepříliš výnosného zemědělství, druhým základním prostředkem obživy. Mezi poddanské povinnosti tehdy patřilo i nadhánění zvěře, chytání do tenat, péče o psy a další pomocné práce při lovu. Les také skýtal poddaným jistotu a bezpečí v době válek. Obec jako součást křivoklátského panství se velmi často stávala zástavou panovníkových dluhů a tak se zde vystřídala řada pánů. V době Jiřího z Poděbrad patřily Broumy 26 let k Týřovu. V době Rudolfa II. byly zastaveny Lobkovicům a patřily k Točníku. V roce 1658 je vystřídaly Švancenberkové a v roce 1685 celé panství vyplatil Arnošt Josef z Valdštejna. Dědictvím se panství dostalo v roce 1735 knížecímu rodu Fürstenberků Za vlády Marie Terezie se stalo jejich majetkem a tím bylo až do zrušení roboty a poddanství.