U vnější zdi parku při silnici do Nového Boru stojí kamenný pomník Emanuela Maxe, slavnostně odhalený 26. června 1904, zničený po 2. světové válce a v roce 2008 opět obnovený.

Ze Sloupu pochází řada významných osobností, z nichž nejvýznamnější jsou nepochybně vynikající sochaři z rodiny Maxů. Jejím zakladatelem byl řezbář Antonín Max (1734-1808), který přišel do Sloupu v roce 1745, aby se učil řezbářství u sochaře Franze Wernera. Hrabě Josef Maxmilián Kinský ho dal na vlastní náklady studovat sochařství ve Vídni a po roce 1753 ho zaměstnal jako řezbáře bohatě zdobených rámů ve sloupské továrně na zrcadla.

Jako řezbář proslul i jeho syn Josef Max starší (1765-1838), který tvořil hlavně sochy a oltáře pro kostely. Ze 3. generace pocházel Josef Max mladší (1804-1855), jehož pražský sochařský ateliér byl v polovině 19. století nejvyhledávanějším v Čechách. Vytvořil mnoho kostelních soch, hřbitovních pomníků a jeho sochy zdobí i pražský Karlův most. Jeho mladší bratr Emanuel Max (1810-1901) se roku 1849 také usadil v Praze, ale jeho sochařské práce najdeme i na mnoha dalších místech Čech a Moravy. Za své celoživotní dílo získal na sklonku života šlechtický titul "rytíř z Wachsteinu", odvozený od skalního ostrohu Na Stráži.