Původně zde stál dřevěný kostelík, který však patřil protestantské církvi, a za třicetileté války zanikl. Později byl postaven již kamenný kostel sv. Isidora, u kterého byla v roce 1784 zřízena fara. Na jeho základech byl v poslední čtvrtině 19. století vybudován kostel nový, opět zasvěcený sv. Isidorovi Madridskému. Farnost dnes nemá vlastního kněze a je spravována excurrendo z děkanátu ve Šternberku. Kostel je orientovaná obdélná stavba, na východní straně zakončená hranolovou věží. Hlavní vchod do kostela je veden na západní straně přes malé předsálí.

Svatý Isidor z Madridu zvaný též Isidor Rolník (asi 1070 – 15. května 1130) se narodil chudým a zbožným rodičům. Musel jim pomáhat na poli, takže se nikdy nenaučil číst ani psát. Když vyrostl, pracoval jako oráč. Práci začínal i končil modlitbou a i během dne si často vzpomněl na Boha modlitbami. Oženil se s bl. Marií Toribiovou, která mu ve všem pomáhala. Celý život pracoval na poli a je tedy patronem zemědělců a dobré úrody, bývá vzýván jako ochránce proti suchu. Sám byl chudý a ještě podporoval jiné chudé. Je proslaven svou zbožností a dobrým srdcem. Isidorův život byl provázen mnoha zázraky. Po jeho smrti u jeho hrobu v San Andrés došlo k dalším více než 400 podivuhodným zázrakům a náhlým uzdravením. O čtyřicet let později byl na základě božího zjevení otevřen hrob a zde bylo Isidorovo tělo i s oblečením nalezeno neporušené a bylo ve slavnostním průvodu přeneseno do kostela sv. Ondřeje. Od té doby je sv. Isidor patronem Madridu. Roku 1622 byl prohlášen za svatého papežem Řehořem XV., kterého k tomu vybídl sám král Filip III., který připisoval své uzdravení Isidorově přímluvě. Svátek sv. Isidora Madridského se slaví 15. května.