První spolehlivá historická písemná zmínka o Blučině pochází ze 7. prosince 1240, kdy vydal král Václav I. pro tišnovský klášter ochranné privilegium, jenž dosvědčil také Johannes plebanus de Luschin, tedy Jan, plebán neboli farář z Blučiny. Ze zmínky o blučinském plebánovi lze předpokládat, že již v této době zde stával kostel. Jádro současné stavby pochází ze třetí čtvrtiny z 13. století. Dochovaly se románské obvodové zdi lodi, která byla původně plochostropá, a spodní část věže, na severní straně chrámu stál karner/kostnice/.Pravděpodobně v první čtvrtině 14. století došlo k prodloužení lodi východním směrem, kde byl postaven pětiboký závěr. Zřejmě na přelomu 14. a 15. století byl zbořen karner/kostnice/ a na jeho místě byla postavena kaple svaté Barbory, přibližně o 100 let později byla z jižní strany lodi přistavěna další kaple, kostel byl také zaklenut. K dalším úpravám došlo na přelomu 16. a 17. století, kdy byla věž zvýšena vybudováním zvonicového patra. Asi o 100 let později vznikl další přístavek u severní zdi lodi, po roce 1767 došlo k úpravám části lodi, možná podle projektu Františka Antonína Grimma. Na začátku 19. století byl postaven polygonální nástavec věže, v roce 1848 byla postavena sakristie, na konci 19. století byly provedeny některé novogotické úpravy. Kolem kostela se až do roku 1895 nacházel hřbitov.