Maršovice leží asi 16 km jihozápadně od Benešova.

První písemná zmínka o Maršovicích pochází z roku 1205. Roku 1568 byly Maršovice na přímluvu rytíře Viléma Malovce z Malovic povýšeny císařem Maxmiliánem II. na městečko a získal erb. Nejstarší, více než tisíc let starou osadou obce je Zaječí, To zmiňuje již listina kníže Boleslava II. v roce 999.

Zapomenutou historickou památkou je hrad Stajice. Ten byl vystavěn na vrcholu hůrky Stejc nedaleko Maršovi zřejmě počátkem 14. století. První zmínka o něm je z roku 1384. Dnes jsou z hradu patrné pouze zarostlé valy uprostřed lesa. Dominantou obce je pozdně barokní kostel Zvěstování Panny Marie (1774 - 1775) s ostatky mučedníka svatého Konstantina. Další zajímavou památkou obce je románská kostnice a socha svatého Vojtěcha. Za zmínku stojí Boží muka u Záhoří, či barokní kapličky v okolí Maršovic.

V obci se drží klasická staročeská pouť, která se koná vždy první neděli po Velikonocích, a Havelské posvícení. V zimních měsících pořádají místní spolky tradiční plesy a zábavy. Oblíbené jsou maškarní Šibřinky, či masopustní průvod obcí. Vedle dobrovolných hasičů funguje v Maršovicích tělovýchovná jednota, i myslivecký spolek. Velkou tradici zde mají i ochotníci.

Historie

První zmínka o Maršovicích pochází z roku 1205. V darovací listině, v níž král Přemysl Otakar I. dává vesnici Týnčany jakémusi panu Slavkov jako odměnu za věrné služby, je kromě dalších zmiňován i Jiřík z Maršovic. V listinách z let 1220 - 1222 se připomíná i Jiříkův syn Jindřich z Maršovic. Tvrz maršovických vladyků stávala zřejmě třista metrů severně od současného kostela, dnes Na valech vedle tzv. Dvora. Roku 1370 jsou pak připomínáni další vladykové z Maršovic - Jindřich, Přibyslav, Hroch, Purkhard a Bohuslav, řečený Vicher. Počátek 15. století nám přináší další jména rytířů z Maršovic - 1408 Hroch z Maršovic, 1412 Hanuš z Maršovic a konečně v roce 1448 Hanuš z Fricštejna a z Maršovic Pak se zprávy o Maršovicích přibližně na sto let ztrácejí. Rod původních držitelů mezitím vymírá, Maršovice přecházejí do držení jiných šlechtických rodů. Počátkem šestnáctého století, v roce 1510, je vlastní Jan Krysostav z Hostouně. V roce 1528 přecházejí Maršovice z držení bratří Viléma a Jana z Vojslavic do vlastnictví Jana Kosohorského z Říčan. Ten je v roce 1555 již se zderadským zbožím prodává rytíři Václavu Bendovi z Nečtin. O necelých deset let později, v roce 1564 však Maršovice vlastní Vilém Kosoř Malovec z Malovic na Nemyšli. Z jeho popudu povyšuje císař Maxmilián Maršovice na městečko. Stává se tak k 21. srpnu LP 1568. Brzy potom získává Maršovice rytíř Bohuchval Dvořecký z Olbramovic. Po jeho smrti, v roce 1584, prodávají poručníci jeho nezletilé dědičky dcery Ludmily zboží Kryštofu Karlu Roupovskému z Roupova na Maršovicích. Roku 1589 se Maršovice stávají součástí panství Tloskov, kupuje je totiž Bernard starší Hodějovský z Hodějova na Tloskově. Hodějovským patří Maršovice až do bělohorských konfiskací. V roce 1622 kupuje celé panství Pavel Michna z Vacínova. Po jeho smrti roku 1667 přechází majetek na jeho bratrance Zikmunda Norberta, který však umírá také velmi záhy. Jeho vdova Marie proto v roce 1668 prodává panství včetně Maršovic Václavu Karlu Čábelickému ze Soutic. Po jeho smrti vládne Maršovicům, až do plnoletosti syna Jana roku 1700, vdova Magdalena Marie Čábelická. O sedm let později kupuje celý majetek hrabě Jeroným Koloredo z Valsce. V roce 1762 pak Maršovice přecházejí do majetku Jáchyma Pachty z Rájova. Jeho syn Arnošt Karel se dožil věku 105 let a byl pětkráte ženat. Jeho poslední manželka Antonie Údrcká z Údrže panství zadlužila a tak je v roce 1797 Tloskov i z Maršovicemi prodán v dražbě Jakubu, svobodnému pánu Vimrovi. Ten přikupuje panství Líšno a v roce 1805 všechen majetek prodává hrabatům z Pourtáles. Od roku 1872 pak veškerá panství kupuje továrník Čeněk Daněk. Ve vlastnictví rodiny Daňkových jsou Maršovice, respektive dvůr, až do vyvlastnění po druhé světové válce.