V minulosti byly Lazníky nazývány Velkými (též Velké Lesinky). Už v první polovině 11. století je za své věrné služby dostal od knížete Břetislava přerovský purkrabí Smil. Od něj získal Velké Lazníky

V roce 1065 olomoucký biskup Jan I. Ve 14. století byly Lazníky v držení mnoha drobných vladyckých rodin, z nichž někteří tu měli často jen nepatrný majetek. Byly zde dvory a také dvě tvrze, podle nichž se osada dělila na Dolní Lazníky (tvrz zde zanikla asi počátkem 17. století přeměněna v panský dvůr, zcela přestavěný v první polovině 19. století a coby hospodářský objekt slouží dodně). Každá tato část byla až do 16. století samostatným statkem, každá měla jiné vlastníky i jiné osudy. To se změnilo, až když bly obě připojeny k sousednímu veselskému panství (Horní Lazníky v roce 1597 a Dolní Lazníky počátkem 17. století). Od té doby až do zániku patrimoniálního zřízení v roce 1848 měly Lazníky a Veselíčko společného majitele - významný moravský šlechtický rod Podstatských z Prusinovic, pozdějších hrabat Podstatských - Lichtenštejnů.

Popis znaku:
V modrém štítě postava až po stehna ve stříbrné plátové zbroji a se stíbrnou kolčí přílbou, mající na prsou modrou růži se zlatým semínkem a provázená nahoře dvěma stříbrnými růžemi se zlatými semínky.