Obec Bukovany, jež leží v těsné blízkosti Olomouce, jsou poprvé zmiňovány v roce 1131. Tehdy "olomoucký biskup Jindřich Zdík vysvětil nový kostel svatého Václava a Bukovany připadly právě, tomuto olomouckému kostelu darem. Později patřila část obce k olomouckému knížecímu hradu a sloužila k vydržování královských lovčích. Roku 1223 byly Bukovany zproštěny povinnosti platit zemské poplatky a roku 1239 moravský markrabě Přemysl, pozdější král Přemysl Otakar II., daroval. Bukovany Viktorinovi, synu Bludovu. Nicméně nakonec se celá obec dostala do držení olomouckých biskupů a zůstala jim až do roku 1848, kdy bylo v českých zemích zrušeno poddanství.

Zlou dobou, byla pro Bukovany jako ostatně pro většinu zdejších obcí i měst, třicetiletá válka, kdy se počet obyvatel podstatně zmenšil. Zajímavé je, že po skončení všech válečných hrůz, kdy obyvatel začalo zase pozvolna přibývat, ubýval počet velkých gruntu a místo nich vznikaly grunty středního rozsahu. Robotní povinnost ovšem pokračovala a víme, že bukovanští občané museli chodit na zemědělské práce na dvoře ve Chválkovivích a také na některých jiných pozemcích v okolí. Pozoruhodné bylo i ustanovení, že polosedlácí museli také posekat šest sáhů (jeden sáh byly necelé dva metry) dřeva v bělkovickém lese a odvézt je do biskupské rezidence v Olomouci. Chalupníci byli od vození osvobozeni, ale posekat svých šest sáhů museli také. Kromě toho se odváděl desátek na děkanství ve Velké Bystřici. Nelze si nevšimnout i ustanovení, že koncem 18. století se v obci smělo šenkovat jeden a půl vědra kořalky (téměř devadesát litrů) ročně, ovšem pod podmínkou, že to bude kořalka z vrchnostenské palírny. Platila se i takzvaná "taneční" dávka ve výši pěti a půl zlatých.

Nejstarší známé pečetidlo obce nese datum 1649 a je na něm vyobrazen strom připomínající nejspíš vrbu, ale je pravděpodobné, že mělo jít o buk, aby bylo vystiženo jméno obce.

Koncem roku 1997 se Bukovany rozhodly pořídit si výstižný heraldický znak a prapor. Oba symboly měly vyjadřovat jak název obce, tak její historii. Poněvadž celý strom není k tomuto účelu dost vhodný, byla použita jen větévka buku s charakteristickými bukvicerni. Byl tedy zvolen zelený štít, symbolizující zemědělství, a v něm je zlatá větévka buku se dvěma listy a dvěma bukvicerni. V červené horní části štítu jsou tři stříbrné kužely ze znaku olomouckého biskupství. Podobně je řešen i prapor a oba symboly byly schváleny v Praze 7. ledna 1998. Dne 9. března pak převzal starosta obce z rukou předsedy Poslanecké sněmovny příslušný dekret.