Radňov se stal částí Květinova až v roce 1970, po územních úpravách okresů, realializovaných v té době. Na rozdíl od Květinova a Kvasetic to vždy byla selská ves, kde bylo podle kronik už za Rakousko-Uherska a pak za první republiky 12 větších hospodářství.

I když ani tady nebyl život snadný a selské usedlosti nebyly příliš bohaté, bída tu byla přece jen o něco snesitelnější než u sousedů. Mezi obyvateli ale byly větší společenské rozdíly a vesnice nebyla tak soudržná.

V 50. letech bylo několik radňovských „kulackých“ rodin vyvlastněno a „přesídleno“, některé do sousedního Květinova.Byly nastěhovány do zámečku a jejich příslušníci začali pracovat na statku. Květinov je i další „přesídlené kulaky“ přijal přátelsky a dnes jsou z nich květinovští starousedlíci. Od roku 1819 byl Radňov „přiškolen“ ke Květinovu, kde byla zřízena jednotřídka, nejdřív jako expozitura obecné školy v Krásné Hoře, pak jako obecná škola samostatná. Bohatší Radňov při financování školy na chudý Květinov doplácel a tak není divu, že zejména za Rakousko-Uherska, občas docházelo mezi radňovským starostou - členem školní rady, a řídícím učitelem ke třenicím. Na druhé straně ale radňovští sedláci pomáhali s opravami špatně postavené a chatrné školní budovy mnohem víc než květinovští velkostatkáři, a když pan řídící v roce 1899 zorganizoval pro školáčky první školní výlet, byli to oni, kdo děti svými povozy dovezli z Lipnice domů…