Velká ves, situovaná na planině mezi Přimdou a Rozvadovem. Prvně připomínaná roku 1482 jako Hosskowo. Patřila k nejlidnatějším lokalitám přimdských Chodů. V polovině 16. stol. strážili obyvatelé Hošťky hraniční úsek až k rybníku Vranči - (Pfrentschweiher). V Hošťce existovala až do r. 1613 císařská celnice. V r. 1621 probíhaly v bezprostředním okolí vsi tuhé boje mezi císařskými vojsky a Švédy. Při velkém požáru v r. 1887 vyhořelo ve vsi 55 usedlostí. Roku 1930 zde žilo ve 217 domech 1128 obyvatel, kteří se mimo zemědělství živili také soustružením dřeva a perleti. Rozlehlé návsi silnicového typu, obohacené několika rybníčky, vévodí kostel sv. Margarety. Kaplička této světice je v Hošťce uváděna již od r. 1707. Roku 1744 byla kaple přebudována na malý kostelík, který vzal za své při požáru v r. 1887. K rozšíření vyhořelého objektu o západní průčelí a věž došlo r. 1889. Většina zařízení kvalitní rokoko z doby kolem roku 1744. Naproti kostelu stával starý hostinec s kamenným reliéfem datovaným do r. 1626. Hostinec - podle jiných údajů stará celnice - byl zbourán po r. 1950 a reliéf přenesen do tachovského muzea.